Pro Bagdád bude tvrdé přijmout takové podmínky, a tak není jisté, že Paříž a Berlín mají šanci s plánem uspět. Ten má však jednu výhodu: dává Husajnovi a jeho režimu šanci politicky i fyzicky přežít, což může být pro diktátora lákavé.
Nezapomeňme, že USA vsadily vše na Husajnovo svržení. Pokud v tom neuspějí, bude svět považovat za poražené právě je, což irácký diktátor jistě dobře ví.
Právě proto jsou velkou neznámou i Spojené státy. Plán dvou evropských zemí je zpočátku zaskočil. Není jasné, jak na něj budou reagovat. Pravda, jejich rétorika je jasná - irácký režim musí být zničen. Nikdo však neví, nakolik se za tím skrývá jasný plán na vojenské svržení iráckého diktátora, a nakolik je to jen zastrašovací řečnění, jehož cílem je vyvolat v Iráku vnitřní rozklad.
Nový plán z Evropy může Američany přimět ke zrychlení nástupu do války. Amerika může také spolupracovat a nepřímo (tedy dalšími výhrůžkami Bagdádu) vše podpořit.
Hodně asi závisí na tom, co řeknou inspektoři. Pokud prokážou, že Irák spolupracuje na svém odzbrojení, bude pro Američany obtížné sáhnout po zbrani, i když by opravdu chtěli. Chtě nechtě budou muset jít cestou OSN.
Pokud však bude Husajn nadále sabotovat inspekce, dostane Amerika šanci zabít dvě mouchy jednou ranou: může zúčtovat s Bagdádem a zároveň zesměšnit příliš pacifistické Evropany.
Před Irákem i před světem se nyní rýsuje východisko z těsné uličky směřující k válce. Není však jisté, zda se tato naděje nakonec nerozplyne jako fata morgána. Vše totiž záleží na dobré vůli z až příliš mnoha stran.
