Lidi, kteří se snaží pracovat, hodlá vyšší podporou zvýhodnit proti lenochům. Navrhuje omezit zpětné vyplácení sociálních podpor. Nemocenské, která je u nás mocně zneužívaná (jsme zřejmě nejchuravější národ v Evropě), míní dát přísnější pravidla.
Kdo požádá o podporu na bydlení, dopravu, topení, bude dokazovat, že nemá vilu a tři auta. Podivné - sociální demokrat, a chce brát u úst zrovna ty, kdo obvykle patří k voličům ČSSD. Bohulibé - daňový poplatník by měl být rád.
Paradoxní - vláda, která na jedné straně vrší erární dluhy, vymýšlí nové sociální dávky na pastelky a chtěla by dávat miminkům mnohatisícové věno, na straně druhé přemítá, jak šetřit peníze.
Obrácení rozhazovačného opozičníka ve spořivého ministra je srozumitelné. Rukama jeho úřadu protékají hromady miliard. A dobře tam vědí, že více než šedesát procent z potřebných pomoc zneužívá, šálí, ošvindlovává. Tak je to stát naučil, tak jim to dovolil. Tak toho využívají.
Mezinárodní experti nám rovněž dávají jasně najevo, že máme dluhy nad rozumné poměry. Ani Evropě se to nelíbí. Zdeněk Škromach jako bytostný sociální demokrat těžko překročí stín obdivu k silnému a velkorysému státu, který bdí nad člověkem od kolébky až po rakev.
Žádné velké reformy sociálního systému, která by výrazně motivovala lidi obracet se na stát jen v nouzi nejvyšší, se od něj zřejmě nedočkáme. Spíš bude vršit jednu bariéru na druhou, aby si člověk nechodil pro sociální pomoc jako do samoobsluhy. Ale - něco je víc než nic.
