Před volbami jste trochu v žertu prohlásil, že byste v budoucnu mohl o své politické dráze napsat knihu. O čem by byly první kapitoly a jak by se jmenovaly?
Na to jsem si vzpomněl, už když jsem chodil z vyjednávání o nové vládě. Vždycky jsem si říkal: Teď bych potřeboval aspoň dvojstranu, to by byla reportáž! Samotný nástup na vnitro, to by byla žánrem spíš hororová záležitost.
Proč?
My jsme byli připraveni na škrty, ale když se ukázalo, že musí být téměř dvakrát vyšší, než se čekalo, nastaly opravdu hektické chvíle. Takže ta kapitola by byla skutečně horor a jmenovat by se mohla Sebevražedná mise. Jak řekl Karel Schwarzenberg: Pokud se nám po čtyřech letech podaří odejít dveřmi a nebudeme muset utíkat přes zahradu, bude to úspěch. Ale musíme ty nepopulární kroky udělat. Věřím ale, že se ten žánr z hororu časem změní v nějaký příjemnější.
A nebyl to trochu horor i pro vás osobně, když jste zjistil, co všechno řízení ministerstva obnáší?
Bylo a je to náročné. Já se teď cítím úplně vyčerpaný, protože od voleb pracuji bez víkendů a bude to ještě několik týdnů trvat. Až nyní jsem měl první dva dny volna.
A to měly Věci veřejné v programu sloučit ministerstva vnitra a obrany. Dokážete si teď představit, že byste řídil oba resorty?
To bych asi musel být nějaký superministr. Ministerstvo bezpečnosti bylo v našem volebním programu, koalici se to nelíbí, takže to teď neřešíme.
Přibývá kritiků, kteří o vás prohlašují, že pro řízení vnitra nejste kompetentní. Nemáte někdy pocit, že jste si ukrojil příliš velký krajíc?
Před volbami národ říkal, že chce na tento post někoho zvenčí. Ten zvenčí se samozřejmě nestane za tři dny odborníkem. Mně třeba hned na začátku volal Josef Klíma a říkal: Hele, já s tebou natočím první den v úřadu. To bude šílená sranda, jak nebudeš vědět, kam patří kterej formulář. Odpověděl jsem mu: Ty ses zbláznil, já se to nejdřív naučím a pak si přijď. Když chce veřejnost někoho zvenčí, tak musí pochopit, že se to nejdřív musí naučit. Tak já se to teď učím.
Jde o to poznat, kdo mi kecá, kdo mi leze někam a kdo chce něco dělat.
Jak jste v učení daleko?
RADEK JOHH
Je to postupné dobývání prostoru. Jde o to poznat, kdo mi kecá, kdo mi leze někam a kdo chce něco dělat. To teprve poznávám. Trochu lépe mi jde pronikání do problematiky policie, která mě zajímá. Kde mám mezery, to je veřejná správa.
Dá se tedy říct, že jste na ministerstvo přišel zcela nepřipravený?
Po jmenování jsem sestavoval tým náměstků, musel jsem sehnat odborníky a zároveň lidi, kterým věřím na život a na smrt. To bylo jediné, co se dalo stihnout. Obrazně je to tak, že přijdete do této budovy do pátého patra, kde mám kancelář, a věříte si tady tak ve třech místnostech. Pak si troufnete do čtvrté, páté... Teď už se orientuji ve čtvrtém patře a ta spodní tři jsou ještě přede mnou.
Do týmu lidí, kterým věříte na život a na smrt, patří i náměstek Michal Moroz. Jak to, že jste v televizi neuměl vysvětlit, co právě on bude na ministerstvu dělat?
Má na starosti strategie a stále zastávám názor, že není správné je představovat, než budou hotové. Pracuje také na čerpání peněz z evropských fondů, což je velký problém. Za ministra Ivana Langera z nich ministerstvo nedokázalo získat ani korunu, za Peciny se to trochu rozjelo, ale pořád jsme jen na deseti procentech.
Proč jste to takto nedokázal vysvětlit v televizi? Vypadalo to spíš, že odpověď neznáte. Záznamu této debaty se teď na internetu říká Johnova biomasa.
Přiznávám, že jsem to nečekal. Šel jsem udělat pěkný rozhovor s Martinem Veselovským, kterého osobně znám. Měl jsem připravené materiály k úplně jinému tématu. Pak ale přišel atak. Na jeho pětkrát opakovanou otázku jsem odpověděl, jak jsem uměl. Dnes bych to neřekl jinak.
Překvapuje mě, že jste se nechal zaskočit zrovna vy, bývalý novinář...
Jako novinář máte výhodu posledního slova. Nyní si uvědomuji, jaký to je luxus. Ten přechod na druhou stranu barikády není jednoduchý.
Také jste zaujal výrokem, že novým policejním prezidentem bude "váš člověk". Kdy plánujete změnu na tomto postu?
Náš člověk znamená ten, na kom se shodneme s panem premiérem. Ta změna ale není vůbec aktuální. Oldřich Martinů sám řekl, že hodlá být ve funkci pět let. Takže k té změně dojde někdy v tomto volebním období. Nyní má Oldřich Martinů mou plnou důvěru. Máme společného nepřítele – to jsou ty drastické škrty. Také lidsky spolu vycházíme naprosto v pohodě. Byli jsme spolu dokonce i v kině na filmu Kajínek.
Co snímku Kajínek říká Radek John scenárista, co Radek John novinář a co Radek John ministr?
Jako scenárista to chválím. Nevěřil jsem, že Petr Jákl natočí jako svůj debut tak kvalitní thriller. Jako novinář jsem byl hodně špatným divákem, protože jsem pořád porovnával fakta s filmovou fikcí a všímal si rozdílů, kterých bylo dost. A jako ministr jsem na ten film vůbec nešel.
To mě překvapuje. Spíše to vypadá, že se ke kauze Kajínek i jako ministr vyjadřujete velmi rád a často.
Já to ale vůbec nevytahuji. Pořád se mě na to někdo ptá, tak odpovídám a říkám, co si myslím. Jako ministr do té věci vůbec nezasahuji a vlastně se jí vůbec nevěnuji. Inspekce začala nové skutečnosti v Kajínkově případu prošetřovat už někdy na jaře. To ještě nikdo nemohl tušit, že budu ministrem, tenkrát se říkalo, že se véčka vůbec nedostanou do parlamentu.
