Současné odhodlání Juliana Assangeho zůstat na ambasádě Ekvádoru v nepřátelském Londýně třeba rok tak působí jako krátká dovolená, poznamenává BBC. József Mindszenty se na americkou ambasádu dostal v průběhu maďarského povstání 4. listopadu 1956 a budovu opustil až 28. září 1971, téměř patnáct let poté.
Ostřihomský kardinál Mindszenty byl vězněn už nacisty. Stal se nepohodlným i pro následný komunistický režim, který jako hlava maďarské katolické církve zhusta kritizoval. Mladému režimu se navíc hodilo najít si nepřítele v čele nepohodlné církve a proto byl Mindszenty zatčen už v roce 1948.
Z vězení se dostal koncem října 1956, kdy se maďarské Podunají otřásalo do té doby největší protikomunistickou rebelií ve východní Evropě. V tu dobu už bylo jasné, že Sovětský svaz svůj satelit nepustí a povstání potlačí silou. Světové mocnosti sice s okupací země nesouhlasily, byly však paralyzovány Suezskou krizí a tak nechaly SSSR volnou ruku.
Maďarské povstání23. říjen - 11. listopad 1956 Na podzim roku 1956 proběhlo v Maďarsku největší a nejkrvavější povstání proti komunistické vládě v Evropě. Povstání, jehož symbolem se stala maďarská vlajka s vystřiženým Rákosiho komunistickým znakem, si oficiálně vyžádalo 2 652 mrtvých a 19 226 zraněných (někteří historikové však počet mrtvých odhadují do statisíců). Začalo mírovým protestem, který skončil střety se sovětskými jednotkami. Do následné masové demonstrace před budovou parlamentu už začali střílet příslušníci tajné policie. Proreformní Imre Nagy ještě do konce října jmenoval novou vládu, na což zareagoval SSSR rozhodnutím, že potlačí revoluci násilnou cestou. Maďarsku nepomohla ani vyhlášená neutralita k 1. listopadu, ani naléhání na OSN. (To bylo tou dobou zaměstnáno Suezskou krizí, vyjádřilo pouze nesouhlas s krvavým potlačením a nechala vše v rukou Sovětů.)   Za rozbřesku 4. listopadu tak začala sovětská ofenzíva proti hlavnímu městu. 7. listopadu dorazil v čele nové promoskevské vlády János Kádár, který se v zemi chopil moci a postupně se stal symbolem maďarského komunismu 20. století. Boje Maďarů trvaly až do 10. či 11. listopadu. Po stabilizování situace nastolil Kádár takzvaný "gulášový komunismus". O povstání bylo až do roku 1989 zakázáno mluvit. |
Mindszenty měl tehdy na výběr dvě možnosti, buď se nechá znovu zatknout, nebo ze země zmizí, připomíná web britské BBC.
Po předchozích osmi letech ve vězení se rozhodl pro druhou variantu. Jeho kroky tak vedly na americkou ambasádu v Budapešti. Dramatický příchod popsal člen tehdejší stráže ambasády USA seržant Gerald Bolick. Během pravidelné ranní obchůzky zpozoroval čtyři blížící se osoby, dvě ve vojenském a dvě v klerickém oděvu.
"Všiml jsem si, že jeden z nich je kardinál Mindszenty," popisuje Bolick, "běžel jsem k nadřízenému a zeptal se: 'Kardinál míří na naše vyslanectví, co mám dělat?'. Ten mi odpověděl, abych konal svou povinnost. Tak jsem se vrátil ke schodišti a delegaci otevřel."
V tu dobu samou dobu dorazila na velvyslanectví kódovaná zpráva z Washingtonu, která správnost činu potvrzovala: "Pokud se kardinál ukáže, poskytněte mu přístřeší." Pro malou mariňáckou jednotku, která měla velvyslanectví na starosti tím ale kauza nekončila.
Sovětská hrozba
Jen chvilku poté se sovětským jednotkám podařilo obsadit státní rádio. Ve vysílání okamžitě zazněla hrozba, že si Rusové pro kardinála přijdou, pokud nebude vydán. Ultimátum stanovili s úderem polední.
"Nehodlali jsme ho vydat bez boje," popisuje Bolick. Vojáci se začali připravovat na útok a shromáždili dostupné zbraně. Následovalo několik perných hodin v napjatém očekávání.
Útok však nepřišel. Sovětům se ale podařilo zpacifikovat za jeden týden Budapešť i zbytek země a do čela Maďarska znovu dosadit promoskevské vedení s "národním zrádcem" Jánosem Kádárem.
Kardinálovi tak byla k užívání poskytnuta kancelář velvyslance. Ta sestávala z menší a větší místnosti a vlastní malé koupelny. Velvyslanectví samo o sobě dodnes sídlí v pětipodlažním honosném domu na rohu jednoho z budapešťských bulvárů v centru.
Každodenní paranoia na dvorečku
Mindszenty v omezeném prostoru strávil patnáct let. Jeho každodenní rutina, kterou pečlivě dodržoval, sestávala i z pravidelné procházky na malém dvorku vyslanectví. Prostranství bylo ze tří stran obklopeno budovami maďarské bezpečnostní služby. Každodenní paranoiu dobře ilustruje svědectví Williama S. Sheparda, mladého diplomata, který po čtrnácti letech do Budapešti přijel vyřídit kardinálův odchod.
Během jejich procházky po dvorečku Sheparda zaujalo, jak se ve všech okolních domech začala jako na povel otevírat okna. "Bylo to už pozdě večer a všude se svítilo, tak jsem se ptal, co se děje?" popisuje diplomat. "A kardinál mi řekl, že to všechno je ÁVH (maďarská tajná policie), která si náš fotí. Snažili se mne zastrašit," vzpomíná Shepard.
József Mindszenty prý po většinu svého času trávil ve své pracovně a psal memoáry. Málokdy prý odpočíval. "Ani nevím, jestli měl televizi. Určitě se ale občas musel dívat na filmy. Jinak by se u něj nevyvinula taková nechuť k filmové verzi jeho osudu. Ta byla totiž přímo legendární," popisuje Shepard, který se s maďarský kardinálem setkával pravidelně.
Ačkoli se v Maďarsku politická situace zklidnila v podstatě pár let po revolučních dnech a mnoho z tehdy zajatých bylo postupně propuštěno, kardinál stále zůstával nehnutě na ambasádě. Dostat ho ven totiž představovalo skutečný diplomatický problém.
"Co tu jen dělám?"
Jeho pobyt na americké ambasádě byla taková patová situace čtyř hráčů. Mezi Maďarskem, SSSR, Vatikánem a USA dlouho nemohlo dojít ke shodě. Kardinál navíc nehodlal přistoupit na jakýkoliv kompromis, dokud budou v zemi u moci komunisté.
Azyl pro Assange Julian Assange se od léta ukrývá na ekvádorské ambasádě v Londýně, kde mu jihoamerická země udělila azyl. Velká Británie přitom slíbila, že jej vydá do Švédska, kde je vyšetřován pro podezření ze znásilnění. Assange obvinění odmítá, je to prý jen záminka, aby byl vydán do USA, které s ním mají nevyřízené účty kvůli zveřejňování diplomatických depeší na serveru WikiLeaks (vše o kauze zde) |
Ani on to vždy nenesl lehce. "Vzpomínám si, jak si jeden den sám pro sebe řekl: 'Co tu dělám, když mi tolik lidí chce pomoci. Co tu dělám?'" cituje Shepard kardinálovu zoufalou chvilku.
Mindszenty se tak dostal ven až v koncem září 1971 po dlouhém vyjednávání s maďarskou vládou. Kardinál musel opustit zemi tajně, bez účasti veřejnosti. Přesto Mindszenty hrdě vykročil ze dveří a teatrálně jakoby pokynul neviditelným zástupům, vzpomíná Shepard. Pak ale nastoupil do auta s černým závěsem přes okénko a zamířil na letiště. A odtud okamžitě do Říma.
Vatikán si na Mindszentym vymínil, že se dobrovolně vzdá úřadu kardinála, aby tuto funkci mohl dostat někdo nový. Právě to Mindszenty ve svých vydaných pamětech kritizoval, stejně jako vztah římskokatolické církve k tehdejší východní Evropě. Zemřel ve vídeňském exilu v roce 1975 ve svých třiaosmdesáti letech.
Uvnitř americké ambasády v Budapešti je dodnes na jeho památku umístěna speciální deska. Připomíná hosta, který zde zůstal patnáct let.
