Rozvědčík Minařík je známý především svým ďábelským plánem na vyhození mnichovského Rádia Svobodná Evropa do vzduchu. Jenže podle informací z komunistických archivů toho má na svědomí víc.
V mnichovské stanici, kde působil v 70. letech jako špion, ukradl zřejmě informace o lidech, kteří do rádia psali. Jejich jména při svém návratu z "mise" v roce 1976 přivezl do Prahy a předal je tajné policii StB. Způsobil jim tak samozřejmě potíže.
"Podle podkladů, které jsem měl k dispozici, přivezl Minařík údaje téměř o deseti osobách. Což neznamená, že jich nemohlo být víc," říká Prokop Tomek z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Je to překvapení i pro někdejší pracovníky rádia. "My jsme se domnívali, že nic přivézt nemohl. Měli jsme přísná nařízení - například adresy na dopisech se musely okamžitě začerňovat," popisuje někdejší pracovnice rádia Olga Kopecká.
Sám Minařík se k tomu vyjádřit odmítl. "Přece nechcete, abych se s vámi bavil," řekl pouze. Podle všeho se Minařík dostal k dopisům, které posílali do "Svobodky" lidé z Československa, a některá jména si zřejmě opsal, či rovnou okopíroval.
Ukázkový je případ učitelky Marie Urbánkové z Prahy, která do rádia napsala v době své dovolené v Jugoslávii v roce 1969. Tak to ostatně dělalo hodně lidí - jejich dopisy totiž unikly československé cenzuře a odesilatelé si mysleli, že uniknou pozornosti tajné policie. Jenže se mýlili.
"Této učitelce hrozil soud za údajné poškozování zájmů republiky v cizině. Naštěstí Minařík informace o ní přivezl až v roce 1976, takže ji zachránila amnestie, která mezitím byla. Informace o jejím jednání však StB předala ministerstvu školství, aby provedlo 'kádrové opatření'. Zda byla vyhozena ze zaměstnání, či měla jiné problémy, není jasné," popisuje Tomek.
Do podobných problémů se dostal i jistý Jan Mokrý ze severní Moravy, kterého StB na základě Minaříkova udání vypátrala a vyslýchala.
Může být Minařík za tato udání ještě stíhán? Podle odborníků by to bylo obtížné. Udání samo o sobě trestné není a kvůli časovému odstupu by jeho jednání mohlo být nejspíš označeno za promlčené.
Navíc Minařík v rádiu působil jako "soukromník". Zaměstnancem komunistického ministerstva vnitra se totiž stal až po svém návratu na základě zvláštního kádrového rozkazu.
"On to nebyl rozvědčík v pravém slova smyslu, ale spíše udavač a likvidátor politické opozice doma i v zahraničí. A to, že prozradil i údaje o obyčejných lidech, mělo sloužit k zastrašení veřejnosti," říká Tomek.
A připomíná, že Minařík dovezl i další materiály, například korespondenci významných představitelů exilu, kterou režim využil k propagandě.
