Ostatně pohled do nevinných dětských očí by mohl i takové drsné hochy, jako jsou Kalousek, Hojdar či Langer, přimět k tomu, aby zpytovali své nejen politické svědomí. Bez miminka, ale i bez paní Marvanové zkrátka bude sněmovna mnohem chudší.
A to i přesto, že Hana z Arku, jak se jí poloobdivně, poloposměšně přezdívá, v reálné politice už mnoho neznamená a většinu svých zápasů prohrála. Lidé si ji pamatují hlavně jako rebelantku, která potopila Špidlovy povodňové balíčky. Odmítla podpořit zákony, které podle ní byly v rozporu s programem Unie svobody.
Stojedničková vládní koalice tak ztratila rozhodující hlas. Hana Marvanová vždy obhajovala liberální charakter Unie svobody. Rezignovala na funkci předsedkyně ve chvíli, kdy bylo jasné, že se její strana stane šestým či sedmým kolem u vozu levicové vlády. Po pravdě řečeno, na této ponižující situaci se jako stranická šéfka červeně podepsala.
Z politického pokeru s lidovci před volbami v roce 2002 odešla slušně řečeno bez šatů. Čtyřkoaliční projekt, kterému věřila, nedokázala uhájit a další selhání už voliči Unii svobody neodpustili - ta se nyní nachází ve stavu klinické smrti.
Paradoxně však na ní skoro nejcennější zůstala osobnost Hany Marvanové. Její poněkud na odiv stavěné vnitřní boje i věčné prohry totiž nastavovaly zrcadlo často hodně cynické politické rutině naší sněmovny. Paní Marvanová je možná špatná politička. Určitě však dobrá poslankyně.
