V demokratickém státě by mělo být zcela samozřejmě možné vydat nejen knihu starou 80 let, ale i knihu starou 80 minut (zatím to do jisté míry umožňuje Internet). Pokud to možné není, staví se dotyčný stát do role pana Chomejního a jeho honu na pana Rushdieho, abychom nechodili daleko.
Po prvním odsouzení pana Zítka jsem se dále dotázal, zda příčinou téměř všeobecného běsnění nad vydáním historické veteše jménem Mein Kampf nemůže být dojemná, jednovaječná podoba nacionálního socialismu (zkráceně nacismu, ideologie pana Hitlera a jeho kamarádů) s komunismem pánů Lenina a Stalina, a zejména dvojvaječná, ale přesto v mnoha bodech nepochybná podobnost se socialismem různých odstínů. Neboť ten je nepochybně živý, má se dobře a chce aby to tak zůstalo.
Zajímavé bylo poslouchat první rozhořčení politiků nad Tvým verdiktem, milý Nejvyšší soude. Většinou to bylo takové to plácání. Zajímavý však byl výrok pana Rychetského. Nemám ho nahrán a nedovedu ho citovat přesně, pročež, jsa člověkem se zkušenostmi (špatnými), ho nebudu citovat vůbec. Mohu však citovat své porozumění tomuto výroku, a to bylo: s tím se musí něco udělat. Možná to pan Rychetský myslel tak, že existují ještě další možnosti právního přezkoumání, a ty mají být podle jeho názoru využity. Ale rozhodně to tak neřekl. Není to, milý Nejvyšší soude, zvláštní, když velmi vysoký představitel státu nejen kritizuje Tvé rozhodnutí, ale ve veřejných médiích vyhlásí záměr se s ním (jak ?) vypořádat?
Něco mi říká, že se kvůli tomu zdravému rozumu a odvaze ho použít ještě zapotíš. Ale věz, že signál, který jsi tím vydal, není: dělejte si, chuligáni nejrůznějších ideologických barev, co chcete (což jsi také ve svém odůvodnění napsal), nýbrž že jsi do pouště bezskrupulózní politiky ukápl živé vody zdravého rozumu a práva. Díky.