Muž, který řídil leteckou válku aliance, ve vzpomínkách o zákulisí války mimo jiné ukazuje odpor Pentagonu k nasazení pozemních sil NATO proti srbským jednotkám.
Clark měl konflikt s Williamem Cohenem
Na téměř pěti stech stranách popisuje jeden z hlavních stratégů konfliktu z jara roku 1999 slovní přestřelku, která se odehrála mezi ním a tehdejším ministrem obrany USA Williamem Cohenem, jenž byl proti nasazení pozemních sil na Balkáně.
Na jaře 1998, když začal být v Kosovu neklid, zaslal Clark Cohenovi dopis, v němž na něj naléhal, aby potvrdil odhodlání NATO zasáhnout, pokud Bělehrad zaútočí na albánské obyvatelstvo.
Druhý den mu zástupce šéfa Sboru náčelníků štábů generál Joseph Ralston, který se později stal Clarkovým nástupcem v čele evropských sil NATO, řekl: "Ministr je vaším dopisem rozzuřen. Před námi je schvalování rozpočtu, rozšíření NATO, nemáme na nic jiného čas. A navíc je ministr znepokojen faktem, že ministryně zahraničí Madeleine Albrightová může mít kopii tohoto dopisu."
Vrchní velitel prosazoval pozemní zásah
Když válka na konci března 1999 začala, Clark od prvních dní tvrdil, že bombardování Miloševiče neodradí a že je potřeba myslet na nasazení pozemních sil. Odpor Pentagonu k tomuto řešení byl však příliš velký. Velitel nakonec povolení k nasazení pozemních sil nedostal.
Clarkovy konflikty zřejmě způsobily, že opustil funkci armádního velitele evropských vojsk tři měsíce před plánovaným koncem funkčního období.
Generál a Pentagon: vztah s řadou napětí
Rozpory se projevily již s prvním dnem války, kdy Clark na adresu srbské armády řekl: "Budeme je systematicky a stále silněji napadat, rozrušovat, devastovat a ničit." Nejmenovaný představitel NATO záhy v listu The Washington Times řekl, že generálovi ujel jazyk.
V té době totiž ještě řada politiků očekávala, že k ústupu Miloševiče stačí pár bomb, a odmítala tvrdé nálety na srbské síly. Během celé kampaně dával Clark najevo, že účinnost jeho akcí je omezována zasahováním politiků.
"Je tu řada politických důvodů, diplomatických důvodů, a to vše klade omezení na to, kam můžeme létat, a kam ne, co můžeme dělat, a co ne a kdy to můžeme dělat," stěžoval si Clark veřejně dva týdny po zahájení války.
Podle listu The Observer si také získal pověst jestřába a málo přízně, když při videokonferencích během války tvrdě přesvědčoval ministra obrany Williama Cohena i prezidentova poradce pro bezpečnost Samuela Bergera o nutnosti pozemní invaze s účastí amerických jednotek.
Koncem května 1999 pronikla na veřejnost Clarkova slova, že vedle náletů je nutné být "otevřen i jiným možnostem" včetně invaze. Pentagon tehdy tvrdil, že Clark nevyzývá k úderu a jen se ptá, kdy by bylo nutné začít plánování, pokud by USA chtěly nasadit své pozemní síly.
V téže době list The New York Times napsal, že Pentagon Clarkovi brání v nasazení bojových vrtulníků Apache. Ty měly být hlavním trumfem spojenců proti pozemním silám Srbů, čistících Kosovo od Albánců.
Zatímco americké úřady skoro až do konce bojů odmítaly nasazení pozemních vojsk proti Jugoslávii, na Clarkově velitelském centru u belgického Monsu prý po celou válku působila skupina známá jako rytíři Jedi ze seriálu Hvězdných válek. Podle listu The Observer plánovala tato skupina na Clarkův příkaz pozemní úder proti Jugoslávii.
Pozorovatelé navíc tvrdili, že problém byl i v osobní rovině. Clark si prý zachovává od ministra Cohena značný odstup.
Generálovu pozici oslabovaly i chyby jeho vojsk, zejména zásahy srbských civilních cílů a úder na čínskou ambasádu. A také to, že válka se táhla týdny a téměř až do posledních dnů se nerýsoval žádný aspoň trochu vítězný konec.
