Listina obsahuje 1631 jmen různých diplomatů a pohlavárů. Figuruje mezi nimi také Bill Clinton, Tony Blair a Madeleine Albrightová.
Může Miloševič s takovým požadavkem uspět? Těžko říci, vše záleží na soudcích v Haagu. Ti se zřejmě budou snažit většinu jmen vyškrtat, ale zmačkat a zahodit seznam nemohou.
Miloševič se hájí sám a obhajoba má jednoduše právo předvolávat svědky. A brilantní řečník Miloševič se ve výsleších svědků doslova vyžívá. Jeho cynismus přitom nezná mezí.
"Staré srbské přísloví říká, že lež má krátké nohy," reagoval na výpověď černohorského exministra Nikoly Samardžiče, jemuž byly po výbuchu amputovány obě dolní končetiny. Dokud se za ním nezavřou dveře cely navždy, bude bývalý diktátor veřejnosti předvádět další takové kousky.
Co soudci dělají pro to, aby ta vrata už konečně klapla? Nedá se říci, že by zaháleli. Za 26 měsíců procesu vyslechli 300 svědků - od drobných zemědělců až po prezidentské kandidáty (Wesley Clark). Vyšetřovatelé zmapovali celý Miloševičův život z tisíců drobných fragmentů.
Znamenalo to mimo jiné i poslouchat hodiny nahrávek banálních rozhovorů mezi Miloševičem, Radovanem Karadžičem a dalšími politiky, které pořídila rozvědka. Vyšlo přitom najevo, že státníci plánovali etnické čistky, jako když se jiní chystají na dovolenou.
Některé důležité důkazy se schovávaly až na konci hovorů, které začínaly jen jako bohapusté žvásty. Jedním z takových dokumentů je i zvukový záznam "B 658 808 079 1A1 383 26", převedený do formátu mp3, jenž zachycuje telefonát Miloševiče a Karadžiče někdy na jaře roku 1991.
"Takže jako tenhle velvyslanec mi říká, že maj (chorvatští Srbové) zbraně. Tak mu povídám: Srbové maj vždycky zbraně, Srbové už jsou takoví," vypráví Miloševič. "A von, kurva, neví, co říct, že jo. Tak nakonec povídá: Ale oni maj raketomety. A já na to: Raketomety jsou taky zbraně, ne?"
Na druhém konci drátu se Karadžič dusí chraplavým smíchem. A Miloševič pokračuje: "Co si sakra myslel? Že mu přiznám, jak jsem to tam poslal všechno já?" Z dalších přepisů vyplývá, že Miloševič si s Karadžičem na počátku války telefonovali dvakrát až třikrát denně.
Jejich vztahy postupně ochladly poté, co se Karadžič na srbském prezidentovi stal příliš závislým. Miloševič věčně neinformovaného Karadžiče plísnil za to, že "nikdy nečte noviny", a šéfovi tajných služeb o bosenských Srbech řekl: "Jednou by pro změnu mohli něco udělat sami od sebe."
Miloševič zproštěn viny!
Důkazního materiálu více než dost, chtělo by se říci. Jenže hlasové záznamy berou soudci v každé zemi se značnou rezervou a tyto navíc pořizovala bosenská kontrarozvědka.
Haagský tribunál se nakonec rozhodl přijmout nahrávky přece jen jako důkazy. Znamená to, že se podaří dosáhnout hlavního cíle procesu, tedy prokázat Miloševičovi vinu za genocidu? Nikoli.
Genocida je právně definována jako "specifický úmysl při plánování likvidace etnické či náboženské skupiny". Takový důkaz soudci nemají - Miloševič prostě žádný rozkaz ke genocidě nepodepsal, a bude proto nejspíše osvobozen.
Tedy nikoli puštěn na svobodu kromě genocidy čelí ještě 65 dalším obviněním, která bohatě stačí na doživotní trest. Avšak jaký titulek zvolí většina novin po vynesení verdiktu? Asi takovýhle: "Miloševič odsouzen na doživotí. Zproštěn viny za genocidu."
Již sama tato skutečnost bude pro bosenské oběti tragédie výsměch a zároveň to bude nebezpečný precedens do budoucna. Nic moc na tom nemění ani vysvětlení Tona Zwaana z Centra pro studium holokaustu a genocidy v Amsterdamu - za použití současných právních standardů by bylo těžké prokázat genocidní úmysl i Adolfu Hitlerovi.
