Bez ohledu na politické názory, stranické půtky či životní priority. Alespoň tento večer by měly jít stranou všechny rozbroje.
I když o oceněných se vedly spory, Václavu Havlovi i Václavu Klausovi se to dařilo.
Miloš Zeman je prezidentem konfliktu a sváru. "Každý den někoho urazím," říká o sobě. Koho urazí při předávání státních vyznamenání, mohli cestou do Vladislavského sálu tipovat slavnostní hosté...
Zemanovi se podařilo srazit na úroveň jeho politické kultury i tento vrcholný státnický akt. Bohužel to nemohlo být jinak. Pokud se po celou dobu ve svém prezidentském úřadě chová agresivně, mstivě a urážlivě, nelze čekat, že to nebude mít vliv i na slavnostní večer. A vliv to mělo ještě dřív, než se 28. říjen objevil na stránce kalendáře.
Oproti zvyklostem z minulých let nepozval prezident na Hrad rektora brněnské Masarykovy univerzity Mikuláše Beka a hlavu Jihočeské univerzity Libora Grubhoffera. Výsledek: několikadenní mediální přestřelka mezi prezidentem a rektory (i mezi nimi navzájem) s výsledkem, že většina rektorů na Hrad nedorazila.
Miloš Zeman dosáhl i toho, že nejvíce se v souvislosti s letošním předáváním vyznamenání mluví o zpěváku Vladimíru Mišíkovi, který si pro medaili na Hrad odmítl přijít. Právě kvůli prezidentovi.
A do třetice nepřišel na slavnostní večer ani předseda vítězné strany Bohuslav Sobotka, který jen pár hodin před ním mluvil na početné demonstraci před Pražským hradem.
Zeman podle něj stojí v čele puče, který dva dny po volbách vážně štěpí sociální demokracii. Mohli bychom diskutovat o tom, zda lidé, které prezident letos ocenil, jsou ti praví. Najdeme mezi nimi osobnosti bezesporu úctyhodné, lidi kontroverzní i ty, kteří by ocenění nikdy nedostali, kdyby nebyli přátelé Miloše Zemana. Na tom není nic zvláštního ani špatného, tak to bylo i za Havla a Klause. Problémem je, že rozbroje kolem prezidenta vrhly stín také na vyznamenané. Přitom většina z nich sloužila či slouží této zemi lépe než prezident Zeman.
