Někdy koncem sedmdesátých let napsalo Rudé právo cosi pochvalného o Stalinovi. Zeptal jsem se tehdy jednoho předválečného komunisty, filmaře, jestli se ten masový vrah zas bude chválit. Odpověděl, že se to s tím masovým vrahem přehání. Že v žádném případě nezavraždil desítky milionů lidí, nýbrž méně.
Zeptal jsem se, když to nebyly desítky milionů, jestli to byly miliony. Filmař se zamyslel a zavrtěl hlavou. I miliony mrtvých je přehnané.
Šlo tedy o statisíce obětí? ptal jsem se dál. Nešlo. Nezavraždil tedy nikoho? To ne, řekl filmař, zavraždil jich dost.
Desítky tisíc? Ne. Jeden tisíc? Filmař byl v rozpacích. Jediné číslo, které byl ochoten ratifikovat, byl nejasný výraz "dost".
Byla to debata o tom, kdy končí vrah a začíná masový vrah, případně také o tom, co to je masa. Shodli jsme se na tom, že Stalin zavraždil dost lidí, ale můj termín "masový" pokrokový filmař nepřijal. Zdálo se mu, že míň mrtvých je méně hanebné než víc mrtvých.
Gross je na tom podobně. Tři sta milionů sundal na třicet milionů a možná půjde ještě níž. Zdá se mu, podobně jako tomu předválečnému komunistovi, že tím se rozměr jeho případu pěkně zmenšuje. Třicet milionů je přece podstatně méně než tři sta.
Ale stejně jako v případu Stalinově je to stále masa milionů. Může se však křičet: Už zas pomlouvají. Tři sta to nebylo! Tolik jich nezabil.
