Jeden můj známý, který restituoval několik činžovních domů, například drží nájemné důchodcům a sociálně slabším rodinám tak nízko, že to v podstatě odporuje zákonným normám, a navíc chodí pravidelně na domovní schůze, aby věděl, co jeho nájemníky sužuje a trápí.
Jiný, bohatý psychoterapeut, si zase celoročně vydržuje ve vyškovské zoologické zahradě antilopu kudu... podotýkám, že zcela platonicky!
Nejotřesnější příklad milionářského povýšenectví, s jakým jsem se kdy setkal, ovšem ztělesňuje jistý zámožný fotograf, který se má jako prase v žitě, ale kromě toho si ještě odmítá na svůj úděl stěžovat.
Jako kdyby ustavičné remcání na poměry nebylo jedinou platformou, na níž se český boháč s českým chudákem zcela přirozeně stýká! Všem milionářům za vzor proto dávám jednoho úspěšného podnikatele ze Zlína, s nímž jsem nedávno seděl v jeho stylové funkcionalistické kavárně, usrkával Chateau Bouscaut a trpělivě poslouchal, co všechno stojí za starou belu.
Zhoršující se poměry ho kupříkladu přinutily, aby pustil svůj útulný, v kraji velmi oblíbený obchod s knihami a místo něj si pořídil na hlavní městské tepně třípatrový dům. Na jeho přebudování v největší a nejmodernější zlínské knihkupectví si musel, chudák, vzít pětimilionový úvěr. Navíc byl, jak se rozmrzele zmínil, nucen prodat svůj Volkswagen Sharan.
Znejistěle jsem mu připomněl, že si místo něj pořídil Volvo XC 90, které je asi o tři čtvrtě milionu dražší. "To jistě," opáčil unaveným hlasem, "ale taky si uvědom, že minulý měsíc přestali do Čech dovážet dýmky od Rainera Barbiho, takže jsem si musel pro nový náustek zajet až do Mnichova!"
Tato šokující informace mě přiměla na chvíli pietně zmlknout, ale pak, v náhlém osvícení, jsem se rozhodl utěšit svého známého poukazem na fakt, že se předloni oženil s vyhlášenou zlínskou krasavicí, inteligentní, o dvacet let mladší dívkou, která mu povila krásného chlapečka a s níž žije v luxusním venkovském sídle kousek za městem.
Změřil si mě pohledem zlomeného člověka a trpce se zasmál: "Cha cha! Umíš si vůbec představit, jak se v tom baráku práší?!"
Poznal jsem, že jeho krušný úděl nedokážu nadlehčit žádným způsobem. Holt žijeme v Česku, v jedné z nejbohatších a nejpohodovějších zemí světa, a skuhrat za všech okolností je naší svatou povinností.
Milionáři v Česku budou i nadále trpět jako zvěř a změnit se to nejspíš nedá... leda... leda že by přišla nějaká revoluce zdola.
Řekněme, že by všichni čeští chudáci, kteří na rozdíl od převážné většiny světové populace dobře bydlí, mají plné ledničky, o víkendech jezdí vlastními auty navštěvovat hrady a zámky nebo rabují nákupní centra, kde si kupují módní doplňky, a poslouchají hudbu ze svých iPodů, řekněme, že by všechny tyhle oběti nelítostné doby najednou uznaly, že mají vlastně tisíc důvodů ke spokojenosti.
Troufám si odhadnout, že pak bychom se dokázali i my, milionáři, malinko uvolnit a přestat jednou provždy lkát nad rozlitým krajáčem svých tučných kont.
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
