Babičce, s níž se ještě letos na jaře mazlil jako kotě, drsným hlasem oznámil, že "není žádnej Filípek, ale Filip"; to byl ovšem teprve počátek jeho emancipace.
Když ho o pár dní později přišla vyzvednout po tréninku jeho vlastní, vždy pěkně oblečená matka, zeptal se jí před kamarády, jak může "v něčem takovým vůbec vylízt z baráku", a vzápětí si ji několikrát vyfotil na mobil.
Během této produkce dále konstatoval, že "to je tedy fakt síla"... a já pak pronesl úplně totožnou větu, když mi ten zážitek sestra líčila.
Taky jsem vyslovil domněnku, že bych se ve svých neznačkových riflích měl zdekovat dřív, než se mladý katan vrátí domů, abych neutržil svůj díl posměchu, sestra mě však zadržela s tím, že právě já jsem momentálně v kurzu.
Filípek, který ještě loni o Vánocích nadšeně vřískal nad umělohmotnou figurkou stegosaura a vraždícím robotem Electricmanem, se prý zajímal, kde a jak jsem přišel ke svým penězům.
A abychom si rozuměli; ačkoliv akutně stržen vírem puberty, je můj synovec hoch dobře vychovaný. Vůbec nepomyslel na to, že bych třeba sponzoroval jeho dosti nákladné dospívání; chtěl jen vědět, kudy se dát, aby k tak velkým penězům došel sám.
Sestra mu na to pedagogicky správně odpověděla, že by především neměl mluvit s plnou pusou, tím ho ovšem od myšlenky neodvrátila. Nasupeně dožvýkal sekanou a s takovým tím puberťácky opovržlivým úšklebkem jí řekl: "No tak si to nech pro sebe. Však se ho taky můžu zeptat sám."
A tak tady sedím, dopíjím kávu a promýšlím, jak by asi mělo proběhnout takové milionářské doučování. Vzhledem k tomu, že trpělivost těchhle mládenců bývá příslovečně nízká, musím být především stručný.
Také bude asi lepší vyhnout se příliš konkrétním tématům; nevím, jak bych vstřebal jeho nedávnou výtku směrovanou k matce, že "v těch pumách za sedmnáct stovek vypadá na tréninku jako žebrák".
Kopačky, v nichž jsem začínal kariéru já, stály přesně 38 Kčs. Zvoní zvonek, významně se na sebe se sestrou podíváme... a za chvíli už si mě vede ten malý syčák do pokojíčku, protože "před ní" se nehodlá bavit o takových vážných věcech. Jak jsem obstál, posuďte sami.
Celkem jsme se shodli, že na burzu, kde se vydělávají peníze nejsnáze a nejrychleji, ve dvanácti vstoupit nemůže, ale když jsem navrhl, aby doma umýval nádobí za desetikorunu, opáčil, že mají myčku.
Taková věc mě vůbec nenapadla, sám pořád umývám nádobí v ruce, ale rychle jsem se z té minely otřepal a přešel od konkrétních podnikatelských záměrů spíše k teorii.
Vysvětlil jsem svému synovci, že ten, kdo chce mít úplně stejné značkové zboží jako všichni ostatní, má menší šanci stát se milionářem než ten, kdo se bude od ostatních něčím lišit... jako se ostatně liší milionáři právě svými miliony.
Chvíli seděl mlčky a já se domníval, že si tu dosti složitou informaci překládá do řeči své doby. Možná to skutečně dělal... Pak vzal z nočního stolku mobil, beze slova si mě vyfotil a odešel.
A já se přitom teprve blížil k stěžejní informaci malého školení, takže se nedozvěděl, že příští milionář by měl ve dvanácti především poslouchat maminku bez odmlouvání.
KDO JE MARTIN REINER Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já. |
