Vždyť koho by překvapilo, kdyby se zítra ukázalo, že osoba, jejíž DNA testovali, nikdy nebyla Barbora Škrlová, ale rituální jezevčík Piškot?
Podstatné je, že žena tří identit byla konečně dopravena na horkou českou půdu. V této souvislosti jsem odmítl tři rozhovory, v nichž jsem se měl vyjádřit k úchylkám výše jmenovaného spisovatele.
A udělal jsem to přesto, že se znám osobně i s novináři, kteří se kauze věnují už přes půl roku a které považuji za poměrně příčetné a inteligentní bytosti.
A propos novináři. Se dvěma z těch, kteří se chtějí dostat Škrlové & spol. na kobylku, jsem seděl předevčírem v brněnském baru Pivní pohoda. Hezky jsme si povídali a já se přiznal, že celá ta záležitost je pro mě od prvopočátku dokonalou esencí mediální idiocie.
Oni namítali, že jde o vysoce závažnou věc a že se jen snaží dobrat pravdy. Moje domněnka je, že na nějakou pravdu zvysoka serou a že jim jde jen o výši nákladu příslušných novin, což jsem taky řekl. Oni mě označili za ubožáka a povýšeneckého intelektuála. Také tvrdili téměř unisono, že lidi fascinují skutečné lidské příběhy.
Pokud jde o mě, opáčil jsem, připadám si dost zajímavý na to, abych své odpolední zdřímnutí považoval za větší drama než celý tenhle virtuální příběh. Pak mě chlapci nešťastnou náhodou polili pivem a šlo se domů.
Svého ovšem dosáhli; zvláště pokud mi chtěli ponořit čumák do toho sektářského lejna. Doma jsem si totiž zapnul počítač a strávil skoro hodinu pročítáním článků, které naši kuřimskou záhadu století umně rozplétají. A zjistil jsem přitom pozoruhodnou věc: žádný příběh neexistuje a žádné záhady tu nikdo nerozplétá!
Ve všech těch článcích a úvahách naleznete jen smítka faktů, zato ovšem celé vodopády spekulací, jejichž ambicí není tajemnosti luštit, ale naopak je dále vršit. Jinými slovy: záhada sama je to, oč tu kráčí.
Vývoj lidského druhu je jeden nekonečný slalom mezi tyčkami nepochopitelných událostí. My žijeme smolnou shodou okolností v době, kterou bych označil nejspíš jako "éru vyspělého primitivismu". Pro záhady by v ní nemělo být místo, koneckonců... všechno už víme... a těch pár drobností, které se zdály být tajuplné ještě včera odpoledne, spolehlivě demaskují večerní zprávy na Nově.
A přesto v hloubi každého z nás bytuje jako zarputilý krtek jakýsi smysl pro záhadno. Na jednu stranu jsme šťastní, když jsou naše životy jasné jako svíčková se šesti, na druhou jsme vyhladovělí nedostatkem záhad.
Loni, když to celé vypuklo, jsem byl přesvědčen, že jde o kauzu rafinovaně uchystanou v teple redakci, aby dlouhodobě zvyšovala sledovanost novin a elektronických médií. Dnes věřím, že spoustu novinářů fascinuje ten ohromný potenciál záhadnosti, který na sebe případ Škrlové a sedmi trpaslíků váže.
Pořád ale nechápu jednu věc: proč ještě nevypluly na povrch tak evidentní věci, jako že si pardubická nestvůra Martin Fahrner holí hlavu výhradně strojkem Gillette Fusion s pěti břity, Barbora přiletěla z Norska v kulichu Alpine Pro a malého Ondru doma řezali páskem Armani? A šéf sekty Hnutí Grálu zase pije výhradně sekt Bohemia!
Ale dočkáme se, přátelé... Není všem dnům konec!
. KDO JE MARTIN REINERMartin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih a v letošním roce vyjde jeho nový román Lucka a já. Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry. Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval. Více se dozvíte na adrese www.martinreiner.cz. |
