Reprezentativní průzkum totiž dokázal, že italští pánové si mnohem častěji než o sexu povídají o fotbale... a především o jídle!
Nevylučuji, že na řečech o sexuálních úspěších italských mužů může být zrnko pravdy; hlavně proto, že Italové jsou tak skvělí v předehře, která obnáší nakupování šperků, romantické výlety Mercedesem 500 SE a pravidelné sprchování.
To ale ještě zdaleka neznamená, že je sex pro italské muže stejně zábavný jako průnik záložníka Kaká do obrany poníženého soupeře nebo talíř s penne alla salsa cruda di pomodoro.
Jezdím do Itálie prakticky každý rok, a tak mohu potvrdit, že Italové mluví o jídle pořád neboli furt. Pokud vás zajímá, co bývá obsahem oněch nekonečných diskusí, mám pro vás jeden docela čerstvý příklad.
Před čtrnácti dny jsem byl v Arezzu svědkem náruživé debaty hosta s šéfkuchařem jisté restaurace, v níž šlo o to, zda do omáčky alla puttanesca patří spíše kapary naložené v solném nálevu, nebo kapary naložené v solném nálevu obohaceném lžící vinného octa.
Napadlo mě, jak by asi probíhala „gurmánská“ debata u nás.
„Představ si, Milado, že jsem ten salám dostala u Lídla za 4,50 Kč!“
„Ty mě chceš dožrat, viď, Jarmilo?! Já za ten samej salám uvalila v Plusce 4,70 Kč... To se starej nesmí dozvědět, nebo mně nakope prdel.“
„No to mně povídej! Můj Jarin by sežral i hovno, hlavně když bude o dvacetník levnější než jinde.“
„Prosím Tě, ten můj ani neví, co má na talíři. Hlavně když je toho hafo!“
Aby bylo jasno: taky patřím ke generaci, která měřila kvalitu jídla počtem knedlíků na talíři. Ale někdy v 90. letech jako bych něco pochopil: Na mistrovství světa, které Italové čas od času vyhrají, postoupí naši fotbalisté zhruba jednou za šestnáct let.
Sex (i docela průměrný) si běžný Čech dopřeje sice víckrát, ale - ruku na srdce - jíme přece jen častěji, než se milujeme, nebo ne?!
Dát si ovšem třikrát denně šestnáct knedlíků, to je hodně i na velkého žrouta, a tak jsem se pomalu začal orientovat spíš na to, co jím. Dnes mi tudíž nedělá problém udělat si dobře snídaní, obědem i večeří.
Samozřejmě; nenakupuju v žádné z prodejen, které prodávají s takovým úspěchem levné odpadky. Jeden můj známý přísahá, že po sýru, který zakoupil v prodejně Aldi, slezly jeho kočičce nejprve všechny chlupy a zakrátko se odebrala do kočičího ráje... A to se říká, že má kočka devět životů!
Kolik jich asi mají všichni ti konzumenti, kteří se navzájem srážejí nákupními košíky s nákladním prostorem Tatry 138, v bitvě o zlevněné sádlo s nulovým obsahem tuku? Inu, mají stejně jako ta nebohá kočička právě jeden... a měli by s ním podle toho nakládat. Můžeme sice žrát celý život amarouny... ale nedivme se pak, že nám bude celý svět připadat tak nepřátelský a temný.
Vím, že každý nemá na to, aby nakupoval výlučně v Delvitě, případně chodil do luxusní restaurace jako do závodky, ale stejně tvrdím, že skutečná chudoba bývá nejčastěji stavem ducha! Ani labužnictví totiž není pouze otázkou peněz...
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
