Když to tady v devětaosmdesátém prasklo, bylo Pavlovi třiadvacet, nosil dlouhé vlasy a pracoval jako skladník v národním podniku Ovoce a zelenina.
O dva měsíce později stál Frank Zappa na balkoně Pražského hradu, což naznačovalo, že v nové době bude možné ledasco.
Naším hradem se mezitím stal Club osamělých srdcí, sklepní hospoda, kde se poslouchala hlasitá muzika, pil Velkopopovický kozel a kde se vedly nekonečné hospodské kecy.
Kuponovka
Ústřední téma bylo, jak vydělat rychle a snadno "krupicu" neboli "velký háky". Oblažovali jsme se navzájem zaručenými recepty, ovšem Pavel patřil k těm málo lidem, kteří přitom už taky něco pořádného dělali; kšeftoval s ovocem.
Nebylo mu zatěžko s partičkou vlasáčů česat jablečné sady a ve městě pak vydělávat první tisíce a desetitisíce. Později už měl na to, aby přivezl kamion banánů, a jeho konto se - na tehdejší poměry - hezky zakulacovalo.
Pak přišla první vlna kuponové privatizace a spolu s ní podnikatelský koncert Viktora Koženého. Jeho jistotu desetinásobku jsme U Srdcí proprali stokrát, ale jen Pavel přešel od slov k činům; na začátku druhé vlny kuponové privatizace založil se dvěma kamarády skutečný investiční fond.
Druhá kuponovka
Vyškrábali své peněžní sýpky do posledního halíře a v rakouském velkoobchodě nakoupili za minimální cenu několik tisíc mikrovlnných trub. Pak si za hubičku pronajali autobus Karosa a vyrazili na životní misi... po slovenském venkově!
Té nabídce se téměř nedalo uvěřit: za to, že se vzdáte kusu papíru, nastěhuje se do vaší domácnosti stříbřitě lesklý velvyslanec Západu, v té době ještě vzácná ikona kapitalismu: mikrovlnná rúra!
Pak byla druhá vlna kuponové privatizace minulostí a Pavel koukal v televizi na fotbal, když zazvonil telefon a na druhém konci drátu se představil Karel Dyba, ministr českého průmyslu. "Zrovna si tady s kolegy povídáme o vašem skvělém nápadu a nemáme pro vás než slova obdivu. Opravdu mistrovský kousek!"
Pošetilá honba
Než si stačil Pavel pomyslet, kde asi ten ctihodný muž sehnal jeho telefonní číslo, pan ministr pokračoval: "Abyste mi rozuměl, je tady mezi ekonomickými ministry celkem logický zájem kapitál rozdělený kuponovou privatizací na mnoho malých částí opět poněkud soustředit."
"Jinak může být stěží konkurenceschopný, tomu jistě rozumíte sám... A abyste neměl pocit, že vás chceme zbytečně okrádat o čas," dodal po chvíli, "dovolil bych si již nyní vyslovit částku, za kterou by byli jistí lidé ochotni váš fond odkoupit. Věřím, že vás neurazí."
A věřte nebo nevěřte, Pavel na těch nabízených šedesát tři milionů nakonec kývl. Čistý zisk šedesát mega!
A já mám tuhle historku moc rád. Honbu za penězi považuju za pošetilost a ztrátu času, ale příběh o mikrovlnných rúrách ve mně vzbouzí pocit, že občas, nejspíš jen výjimečně, může být i vydělávání peněz docela zábavné...
Jestli chcete vědět, jak žije onen mladý muž se svými miliony dnes, zklamu vás. Upřímně, nevím to. Jistě by stačilo zeptat se společných známých, ale mně docela vyhovuje, že už jsem o něm skoro deset let neslyšel.
Mohlo by to totiž znamenat, že se ze svých peněz nezbláznil a ve svém odtlumeném hudebním pokojíčku s aparaturou zhruba za milion korun dál poslouchá Franka Zappu.
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
