Kováč zemřel v Nemocnici svatého Michala v Bratislavě. Hospitalizován zde byl od pátku, nejprve na kardiologické jednotce intenzivní péče, později se však jeho stav zhoršil a lékaři ho museli uvést do umělého spánku (více zde). Jeho stav tehdy označili jako stabilizovaný.
„Navzdory úsilí lékařů (exprezident) zemřel krátce před 20. hodinou na selhání srdce,“ uvedl Petar Lazarov, mluvčí tamního ministerstva vnitra, pod které patří Nemocnice svatého Michala.
Současný slovenský prezident Andrej Kiska na svém facebookovém účtu uvedl, že se v době prezidentství Michala Kováče vedl „bezohledný a doslova surový zápas o vnitřní charakter a budoucnost Slovenské republiky na mapě Evropy a světa“. Zalitoval, že se Kováč nedočkal justiční spravedlnosti za únos svého syna.
Zprávu o úmrtí Kováče komentoval také slovenský premiér Robert Fico. „Spojovaly nás vynikající mezilidské vztahy - profesionální i osobní,“ uvedl ve svém prohlášení, které citoval server Hnonline.sk.
Nad úmrtím bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče vyjádřil jménem české vlády lítost premiér Bohuslav Sobotka. Prostřednictvím příspěvku na Twitteru vyzdvihl Kováčův přínos pro vztahy Česka s východním sousedem.
Jménem vlády ČR vyjadřuji lítost nad úmrtím bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče. Oceňuji jeho přínos pro česko-slovenské vztahy.
Prezident, který byl protipólem premiéra Mečiara
Michal Kováč byl v době svého prezidentství výraznou silou slovenského politického systému. I když neměl jakožto hlava státu nikterak rozsáhlé pravomoci, vzhledem k absenci politické opozice uvnitř parlamentu se stal důležitým politickým protipólem slovenského premiéra Vladimíra Mečiara.
Ten totiž skrze svou stranu Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) posouval svou zemi spíše směrem k autoritářskému stylu vládnutí. Kvůli výrazné převaze „mečiarovců“ v Národní radě Slovenské republiky byl tak prezident Kováč jeden z mála, kdo mohl ústavní a demokratický systém bránit. Mnoho legislativních vládních návrhů tak například vetoval a posílal Ústavnímu soudu, aby přezkoumal jejich soulad se slovenskou ústavou. A ten dal Kováčovi v drtivé většině případů za pravdu a návrhy zákonů Vladimíra Mečiara a jeho vlády mnohdy zrušil jakožto protiústavní.
Dobrým příkladem politického (a osobního) souboje Kováče s Mečiarem byl například únos prezidentova syna do Rakouska, který v reakci na úmrtí připomněl i prezident Kiska. Únos sice nebyl nikdy vyšetřen, ale jak velká část veřejnosti, tak i odborníci se domnívají, že za únosem stál právě Mečiar a jeho snaha zastrašit své politické protivníky všemi možnými způsoby.
Důvodem následného neprošetření případu je amnestie, kterou v roce 1998 udělil sám Mečiar, který v té době zastával i některé funkce hlavy státu, jelikož Slovenská republika v této době několik měsíců neměla zvoleného prezidenta.
Michal Kováč zastával prezidentský úřad od roku 1993 do roku 1998. Následujícího roku si Slováci svého nového prezidenta poprvé zvolili přímou volbou. Stal se jím Rudolf Schuster.
Připomeňte si Michala Kováče:
