Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Z útoku na redakci se nesmí stát téma extrémní pravice, varuje politolog

  19:05aktualizováno  19:05
Dá se očekávat, že po atentátu na redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo se všichni evropští radikálové „chytí“ tématu nebezpečných muslimských přistěhovalců. Proto nestačí jen dopadnout viníky útoku, ale je třeba pracovat s celou společností a dále ji vzdělávat, míní politolog Michael Romancov.

Pietní místo před redakci týdeníku Charlie Hebdo v Paříži (8. ledna 2015) | foto: AP

Myslíte si, že útok na redakci Charlie Hebdo negativně změní náladu ve společnosti v Evropě?
Tohle téma určitě zvednou někteří politici primárně z pravicovějšího okraje politického spektra, tedy všichni evropští radikálové. Je logické něco takového předpokládat a je důležité, aby se politické síly nalevo i napravo od politického středu, označil bych to termínem politický mainstream, vůči tomu zásadně politicky vymezily. Myslím, že zatím se to tak děje.

Michael Romancov

Politický geograf a vysokoškolský pedagog Michael Romancov
  • zabývá se politickou geografií, geopolitikou a Ruskem
  • získal titul Ph.D. na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
  • přednáší na UK a na Metropolitní univerzitě v Praze

Hrozí něco takového i u nás?
Myslím si, že ne. Muslimská komunita v České republice je malá a nedomnívám se, že by něco takového mohlo od ní zevnitř přijít. Samozřejmě žijeme v Evropě, která je propojená, odstranily se hraniční kontroly, takže se nedá vyloučit, že by do Česka mohla přijet nějaká zahraniční skupina.

Potom je otázka, jaký terč by si tady vybrala a co by tím signalizovala. Svého času se hodně spekulovalo o možnosti takovéhoto útoku na Rádio Svobodná Evropa. To má novou budovu, o níž se všeobecně předpokládá, že patří mezi vůbec nejbezpečnější budovy tohoto typu v Evropě, a proto se nedomnívám, že by něco takového České republice bezprostředně hrozilo.

Politici by se tedy měli vymezit proti extremismu a odmítnout výpady vůči muslimům. Co se dá dělat dál?
Především jde o to, že jakýkoliv takový útok je kriminální čin, ale tady nestačí pouze dopadnout a následně potrestat viníky. Je zapotřebí pracovat s celou společností, aby byl minimalizován počet lidí, kteří takové chování budou považovat za něco následováníhodného, pozitivního, hrdinského. A to je práce pro politiky. Žádný soud svým rozsudkem nemůže suplovat práci politiků.

Příklad z našich dějin – atentát na Heydricha německá okupační moc označila za teroristický akt. Současné hodnocení, a v tom panuje absolutní shoda, je samozřejmě úplně jiné. Obdobným způsobem musejí pracovat politici, kteří se ocitají v komplikovanější roli, protože současný pachatel je velmi nezřetelný. To není žádný stát nebo pevné uskupení, na které je možné ukázat prstem. Je to nepočetná část frustrovaných islamistů, kteří působí v podobě buněk v celé řadě zemí světa a všude dělají problémy. Tím, že je nepřítel obtížně identifikovatelný, se obtížně říká, proti komu, proti čemu a jakým způsobem se vymezit. Ale od toho máme politiky, aby čelili těžkým výzvám.

Jakou roli by v tom měla hrát média? Měla by se zříct části svobody slova ve smyslu, že nebudou zobrazovat proroka Mohameda?
Svoboda slova a svoboda projevu jsou fundamentální hodnoty, na kterých stojí západní civilizace. A tito lidé zaútočili vůči našim hodnotám. Neútočí vůči státu, neútočí vůči ničemu pevnému, ale vůči něčemu, co není hmatatelné, ale je o to důležitější. Pokud si necháme sebrat naše hodnoty, tak v podstatě končí náš civilizační systém. Proto není možné takovémuto tlaku podlehnout. Musíme se snažit všechny Evropany bez ohledu na barvu pleti, pohlaví či náboženské vyznání neustále, trpělivě a permanentně vzdělávat v kontextu našeho hodnotového rámce.

Solidarita médií vůči zavražděným novinářům je zcela namístě. Nadále by se měla snažit dávat prostor hlasům, které budou hledat východiska z této situace. Média samozřejmě mohou přinášet obraz o tom, co se děje, včetně zaznamenání extrémních názorů, ale neměla by jim dáván prostor na úkor umírněného, o kompromisu uvažujícího hlasu. Zejména by z toho neměla být senzace.

Co se teď bude dít přímo ve Francii? Změní se postup vůči imigrantům?
Samozřejmě to vyvolá nejen v krátkodobém, ale i dlouhodobém horizontu intenzivní diskuzi o migraci, kde nejen Francie, ale celá Evropská unie si bude muset vyjasnit, co chce a co nechce. Zároveň si bude muset říct, na co nesmí rezignovat.

Migrace lidí není jen to, že někdo odněkud odchází a takříkajíc se „cpe k nám“. My patříme mezi globální aktéry a máme určitou odpovědnost vůči světu, ve kterém žijeme. Otázka nezní, jak ještě více zesílit restrikci, ale kdo jsme a co chceme. A až budeme mít odpověď na tuto otázku, pak můžeme řešit technické záležitosti. A mezi ty patří nejen nastavení kontrol a procedur, které budou migraci kontrolovat, ale i vytvoření kanálů, jejichž prostřednictvím bude možné tuto objektivně existující záležitost řešit racionálně.

Pohled do minulosti. Historie střetů Francouzů a muslimů:







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.