Jakuba Zahradníčka mohli posluchači jednoho soukromého celoplošného rádia slýchat každé ráno přes čtyři roky v roli Zuřivého reportéra. Jezdil po světě a přinášel reportáže z nejrůznějších míst. Jednou se přihlásil z Lipna, kde si zkoušel rybaření, podruhé z Norska, kam vyrazil lyžovat.
Před čtyřmi měsíci se mu ale život změnil k nepoznání. Jeho přítelkyni firma nabídla místo v Africe. A oba si řekli: Proč ne - a skončili v Nairobi, hlavním městě Keni. Neuplynul ani měsíc a Jakub dostal nabídku stát se lektorem ve škole pro východoafrické žurnalisty.
"Na jednom večírku jsem potkal amerického kameramana a jeho manželku režisérku. Dali jsme se do řeči: Postěžovali si, že nemají žádného lektora, který by jejich studenty zasvětil do praktické žurnalistiky... A už to dělam tři měsíce," řekl Zahradníček iDNES.cz.
Škola nesoucí jméno legendárního afrického reportéra Mohamada Amina sídlí v podkroví budovy jedné zpravodajské agentury. Bývalý Zuřivý reportér z Prahy tam chodí třikrát týdně na dvě hodiny.
|
"Vysvětluji jim, jaká je role redaktora v televizním štábu, jak má úkolovat kameramana, co má natočit a jak. Jak mají vést interview, co by neměli opomenout, aby byl jejich příspěvek vyvážený," upřesňuje.
Když přišel do třídy poprvé, byl hodně nervózní. "Jednak mě čekala přednáška v angličtině a za druhé jsem je ze začátku trochu podcenil. Mají velký přehled o všem, co se děje. Jedna studentka mě překvapila zájmem o genderovou politiku, což není v Africe zrovna běžné téma," vypráví.
Novinář proti svému kmeni nepůjde
O novináře v Keni je celkem zájem. Velké zahraniční televize jako CNN nebo Al-Džazíra mají sice na černém kontinentě několik redakcí, ale kvalitní žurnalisté, kteří by se orientovali v místních poměrech, jim chybí.
Velkou roli tu ale sehrává jejich kmenové příslušenství. "Pokud šéfredaktor nebo editor k nějakému náleží, nebude a ani nechce kritizovat politiky, kteří se k němu také hlásí," upozorňuje český lektor.
Keňa přesto za poslední roky udělala velký pokrok. Místní lidé si libují, že se situace ve společnosti uvolnila, což je nejlépe vidět v novinách a časopisech. Redaktoři se podle Zahradníčka už tolik nebojí kritizovat poměry a karikovat je.
I tak českého žurnalistu zaskočil přístup institucí. Zatímco v Evropě jsou k médiím více méně vstřícné, v Africe je to přesně naopak. "Zřejmě nechápou roli médií, a proto se před nimi zavírají," uvažuje Zahradníček.
Běžná je "odměna" za tiskovku
Většina Zahradníčkových studentů by chtěla pracovat pro Al-Džazíru. Těší se mezi nimi největšímu respektu. Před tím se ale budou muset vyrovnat s korupcí, která je, jako ve většině afrických zemí, v Keni velmi rozšířena.
"Je běžné, že po skončení tiskové konference novináři od jejího pořadatele dostávají honorář za účast," tvrdí lektor. To on se o své zkušenosti dělí bez nároku na honorář. A doufá, že se s vedením školy domluví i na příští rok.
