MF DNES: Policejní šéf se opět vezl po dálnici 170 km/h

Auto policejního prezidenta Vladislava Husáka opět ohrožuje provoz na dálnici. Místy jede rychlostí až 170 km/h. Důvodem k zastavení pro něj není ani stopka na železničním přejezdu. Tentokrát ho neřídí policejní šéf, ale jeho řidič, tedy také policista.

MF DNES Husáka přistihla už v červenci. Tehdy na tři měsíce odevzdal řidičský průkaz. Ilustrační foto | foto: David Port, MF DNES

"Pospával jsem, takže nevím, kolik jsme jeli," řekl zaskočený policejní šéf poté, co vystoupil z vozu.

Na otázku, proč svému řidiči nepřikázal striktně dodržovat pravidla, odpověděl: "Já řidiči samozřejmě domluvím, to je jednoznačné."

Stejný test MF DNES uskutečnila už před několika měsíci. S podobným výsledkem. Když byl při rychlé jízdě Husák přistižen v červenci, vzdal se na tři měsíce řidičského průkazu. Odmítl však rezignovat. Vysloužil si tehdy kritiku mnoha politiků. - více zde

Odpověď na otázku, zda by měl rezignovat nyní, zná jen jeho přímý nadřízený, ministr vnitra Ivan Langer. Ten však nebyl v úterý celý den k zastižení a pozdě večer odpověděl na textovou zprávu: "Pokud vím, nemá řidičák. Pokud by řídil sám, je to na odvolání."

"To je neuvěřitelné. Není pochyb o tom, že by měl rezignovat," řekl šéf zelených Martin Bursík. "Recidiva u policejního prezidenta to už je příliš mnoho i na velmi silné a otrlé žaludky," dodal.

Zdrženlivější byl předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. "Kdyby za volantem seděl policejní prezident, pak bych řekl, že má rezignovat. Když však řídil jeho šofér, pak přesně nevím, jaká byla situace," uvedl.

Spal jsem, nic nevím. Já se zblázním 

Vladislav Husák právě opouští svůj vůz, který ho nepovolenou rychlostí dovezl do Prahy. V ranním šeru a ještě napůl rozespalý zjišťuje, že byl opět sledován redaktory MF DNES. Tvrdí, že o tom, jak rychle jezdí jeho řidič, nemá tušení.

Vy už jste jel zase rychle.
Jak rychle?

Jel jste sto sedmdesát.
A kdy? Já se z toho zblázním, a kdy?

Já vám to popíšu. Nejdřív jste jel solidně. Sto čtyřicet, dobře, dejme tomu. Ke konci toho dálničního úseku jsme ale už jeli 165 a nemohli jsme vás dohonit.
Já jsme nachcípanej, měl bych spíš ležet, ale to je jiná věc. A kdy to bylo?

No teď. My jedeme celou dobu za vámi až sem.
No já nevím, jednak jsem spal. Je konec roku, děláme spoustu nových věcí s novým zákonem a takovýhle věci.

Takže jste nějak pospíchal? Ale počkejte, my jsme vás měřili už včera a to jste jel taky těch sto sedmdesát.
Jak já, já jsem jel...

Tedy váš řidič jel.
No tak děkuju, děkuju. Já nevím, já jsem to nesledoval.

Ale to musíte sledovat.
To se nezlobte, to nesleduju. Jednak pospávám, nemám, co bych vám k tomu vážně řekl. Ale to myslíte vážně tohleto? Že jsme jeli sto sedmdesát?

My to máme zaznamenané.
To nevím, k tomu já opravdu nemám co říct, já jsem se docela poučil, takže když jezdím já, snažím se jezdit tak, abych nic neporušoval.

Tak musíte tedy domluvit i vašemu řidiči, ne?
Já mu samozřejmě domluvím, to je jednoznačné.

My jsme vás měřili už včera, to jste jel modrým vozem Audi, vezl vás řidič...
Ano, protože já si neřídím sám.

Taky na to šlápnul, jel těch sto sedmdesát. Tak jsme si říkali, dobře, třeba to mohla být slabá chvilka, ale když se to dneska opakovalo.
Nemám, co bych k tomu řekl. Já to nesleduju, je mi mizerně, sedím v autě, beru prášky.

Hlouběji se tématu věnuje dnešní vydání MF DNES.