„Vidíte,“ ukazuje štíhlá žena v bílém malé šedivé tečky na monitoru. „Tady máte těžké kovy,“ říká bez zaváhání. Namítnu, že ty má přece skoro každý. „Ano, tak devadesát procent lidí, ale jsou preparáty, kterými je možné se jich zbavit,“ obrací se k poličce zaplněné jakýmisi přípravky.
Rozhodl jsem se vyzkoušet v Česku stále populárnější vyšetření z kapky krve. Inzeruje ho mnoho firem, vybírají za něj 1 500 až 2 000 korun. Nemluvě o ceně přípravků, které následně pacientům doporučí.
Kromě obecných informací a vágních rad, jež platí pro většinu populace, jsem se z výsledků všetření dozvěděl i to, že - ač se cítím zdráv - správně bych už neměl být mezi živými. „Kdybyste měl v krvi to, co se tady píše, dávno tady nejste,“ zhodnotila moje výsledky Dana Mikulenková, vedoucí morfologicko-cytochemické laboratoře pražského Ústavu hematologie a krevní transfúze.
Firmy se hájí tím, že klienti vědí, do čeho jdou: je to jen pomocná metoda, nikdo jim neslibuje přesnou diagnózu.
