Rozhodli jsme se žít v České republice, a proto musela manželka žádat o povolení k trvalému pobytu. Domníval jsem se, že to nemůže být žádný velký problém je získat, když si vzala občana České republiky.
K jeho vystavení je mimo jíného potřeba také předložit: oddací list, místo trvalého bydliště se souhlasem majitele nemovitsti, výpis z katastru nemovitostí o tom, že majitel nemovitost skutečně vlastní, potvrzení od obecního úřadu, že číslo popisné dané nemovitosti odpovídá jeho adrese, potvrzení o zaměstnání nebo přisežné prohlášení manžela, že je ochoten manželku živit. Oba manželé musí mít shodné trvalé bydliště, přechodné nestačí.
Aby bylo možné vše doložit, musel jsem si nechat vystavit nový občanský průkaz se změnou bydliště a stavu. Na to je však potřeba nechat si vystavit český překlad ¨sobášného listu¨, kterému české úřady od okamžiku rozdělení republik nerozumí.
Vyřízení všech náležitostí nezbytných k udělení povolení k trvalému pobytu nám trvalo téměř 3 měsíce. Podotýkám, že úřední hodiny našich úřadů ne vždy respektují pracovní dobu klientů, takže je nezbytné brát si někdy na jejich vyřízení dovolenou. Jeké je potom rozčarování, když vám oznámí, že vám ještě chybí tohle nebo ono potvrzení.
Zdálo se mi, že se tím naši úředníci dokonale baví, jak člověka posílají od čerta k ďáblu hajíc se tím, že jenom dělají svoji práci.
V českých rodinách žije mnoho partnerů ze Slovenska, a proto bych očekával od našich úřadů jakýsi nadstandardní přístup. Situace je však taková, že slovenský občan je podle imigračních zákonů postaven na rovinu imigrantů z Afganistánu, Číny či Ruska.
Pokud se tedy hodláte oženit či provdat za občana Slovenské republiky, doporučuji obrnět se trpělivostí, případně uskutečnit svatbu v zemi, ve které hodláte poté společně žít. Ušetří vám to velkou část nepříjemného potýkání s úředním šimlem.
