Mezi Moskvou a Bruselem

Vstup do Evropské unie provázela taková radost, že se i Václav Klaus nechal unést a přednesl několik optimistických slov o velké šanci pro celou zemi. Členství v EU je určitě šancí, jakou jsme dosud neměli. Ale nebude to procházka růžovým sadem.

Blízká budoucnost unie bude nejspíš plná kontroverzních diskusí a tahanic. Na to bychom se měli psychicky připravit a vytvořit vlastní evropskou politiku.

Co je vlastně EU?
V redakci MF DNES jsme udělali malou anketu o definici EU. Už o tom vyšly celé eseje a povaha EU se stala předmětem vědeckého bádání. Avšak říci ve dvou větách, co je EU, není lehké.

Do těchto vět lidé bezděčně vkládají více své vlastní naděje i obavy než faktický stav.
Jeden kolega tak začal slovy: "Jde o unikátní projekt tvořícího se superstátu." Jedna dáma zase v anketě napsala: "Je to skvělá myšlenka otevřeného trhu a bezbariérové hospodářské spolupráce."

Její manžel EU tolik nemiluje, a tak mu stačila jen dvě slova: "Žalář národů." Jestli je EU skvělá myšlenka, či unikátní projekt, to ukáže čas.

Rozhodně však jde o lidskou záležitost, kterou budou provázet spory a chyby. EU není svatá a určitě zde nebude navěky. I Slunce jednou dohoří. Ale jde o to, aby to byl po co nejdelší dobu co nejužitečnější spolek, a to pro všechny své členy.

Superstát, či impérium?
O Evropské unii se mluví často jako o superstátu. Je to hodně nadnesené. Aby byl stát státem, musí být schopen si vynutit dodržování svých předpisů. Evropská unie takovou moc nemá, jednotlivé státy se ocitají pod tlakem jiných států či společných institucí.

Ale odvolávání se na to, že něco musíme udělat kvůli Bruselu, je nedůstojné a nepatřičné. Bylo by vážně smutné, kdybychom třeba nyní pod tlakem německého kancléře Schrödera dále zvyšovali daně.

Není žádný důvod, proč bychom měli opakovat německé chyby přebujelého sociálního státu. O tom EU není a být nemá. Část českých politiků však mluví o Bruselu podobně, jako kdysi uvažovali o Moskvě.

Je skandálním projevem politické méněcennosti, když si někdo za Moskvu dosadí Brusel a hned mu v hlavě naskakují staré instinkty poddanství a alibismu.

Žalář národů?
Euroskeptici vykládají EU vlastně ze stejných pozic. Pro ně je EU a RVHP opět téměř zaměnitelná věc. Přitom na naši touhu po RVHP se nás tehdy nikdo neptal a o vedoucí roli Moskvy se pochybovat nesmělo.

Do EU jsme nyní vstoupili svobodně a o chování bruselských institucí budeme určitě pochybovat a budeme je i kritizovat. Především v nich však budou sedět naši zástupci a mohou ovlivnit evropské dění.

Evropa se jen těžko přemění v superstát či v žalář národů, protože v každé zemi jsou silná hnutí, která přemrštěné integraci EU brání. Evropa se navíc neskládá z jednoho evropského politického národa, ale z mnoha národů, které vůbec nemají chuť přijít o svoji identitu.

Právě proto se EU žalářem národů nestane. A neměla by se ani proměnit v nějaký superstát, pakliže to nebudou chtít sami Evropané, tedy i Češi.

EU je smlouva i projekt
Evropská unie je prostě smluvní svazek, na jehož základě sdružené státy vytvářejí společné instituce a společné ekonomické i politické prostředí. Každá smlouva, kterou uzavíráme, omezuje nějak naše suverénní chování a něco nám ukládá.

Jako manželství či jakákoli jiná smlouva v životě jednotlivce. Nejcennějším aspektem EU je to, že nám ukládá mít demokratický režim, v němž se vládne na základě svobodných voleb, a tím nás mnohem pevněji než dosud integruje do západní civilizace.

Kvalitativní rozdíl mezi nadvládou Moskvy a svobodným členstvím v EU by neměl nikomu unikat. Jestliže pak RVHP byla hotovou věcí, tak EU je naopak nehotový projekt, který se vyvíjí. Dobře či méně dobře. Ale to je i naše odpovědnost.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video