Kolem exekucí je horko, a to nejen pro dlužníky, jichž v posledním roce rapidně přibylo a které zpravidla exekuce nejvíce trápí. Napětí panuje i mezi samotnými exekutory, kteří jsou rozděleni na dva tábory. V zásadě jde o to, že jedni tvrdí, že někteří z jejich kolegů prosperují díky neférové soutěži. Ti se naopak brání, že jde jen o závist a neschopnost dobře vymáhat dluhy, a tím i získat "zakázky". Proto někteří volají po rovnoměrnějším rozdělení práce, což by mělo zajistit zavedení teritoriálního principu, tedy omezení působnosti exekučních úřadů po celé republice. Pracovaly by pak obdobně, jako fungují soudy nebo spádové nemocnice. Soud by věřiteli určil exekutora na základě toho, kde má neplatič trvalé bydliště.
Odpůrci navrhovaného systému varují, že by měl hlavně dopad na věřitele. Tedy ty, jimž jiní dluží. Kdežto stoupenci změny varují, že právě věřitelé budou časem poškozeni, pokud se brzy něco nezmění a velké exekutorské úřady budou i nadále růst. Upozorňují, že zmizí-li malí exekutoři z trhu a zůstane jen několik velkých úřadů, doplatí na to právě věřitelé. K dlužníkům se totiž nebude přistupovat individuálně, a tím klesne efektivita vymáhání.
Proč ano? Proč ne?
Jen pro představu: založení úřadu vyjde podle údajů exekutorské komory zhruba na milion korun. Malí exekutoři se tedy mohou zuby nehty snažit vydržet mezi konkurencí těch velkých třeba i tím, že půjdou věřitelům na ruku. "Například věřitel bude exekutora nutit, aby prodal dlužníkův byt, v němž dlužník bydlí a který má věřitel zájem koupit, namísto toho, aby exekutor třeba prodal dlužníkovy pozemky. Tímto způsobem může být ohrožena nestrannost exekutora," popisuje viceprezident exekutorské komory Jiří Prošek vývoj, který může nastat, nebude-li přijata teritorialita.
Ilustrační foto
Od loňského roku stoupl počet exekucí kvůli drobným dluhům. Úřady a firmy více vymáhají za nevrácené knihy z knihoven, za neuhrazené pokuty anebo nedoplatky na zdravotním pojištění, přičemž tyto pohledávky dnes tvoří až třetinu všech exekucí. Centralizace způsobí, že na jednání s exekutorem, kterému se nevyhnou, budou čím dál častěji cestovat přes celou republiku jak dlužníci, tak i věřitelé. I několikrát.
Účet za exekutora, advokáta i soud třeba kvůli stokorunovému dluhu ještě prodraží jízdné nebo například stěhování movitého majetku a podobně. Exekutor si vše pochopitelně započítává do nákladů, které hradí dlužník – případně věřitel.
Na druhé straně existují exekutoři, kteří varují před rozsáhlými dopady systému teritoriality na veřejnost. "Jestliže si banky nebudou moci vybrat schopného exekutora, může se stát, že se zdraží finanční produkty. Jestliže se zhorší vymahatelnost, promítne se to do cen úvěrů a hypoték," domnívá se René Mohyla z Exekutorského úřadu Přerov. "Mezi exekutory jsou totiž i takoví, kteří provedou jen nezbytné úkony – jako třeba obstavení účtu – aby nebyli nařčeni z nečinnosti. Aktivně však další majetek dlužníka nevyhledávají. Přitom řada chronických dlužníků našla způsoby, jak se vyhnout exekuci, a exekutor musí vyvinout velké úsilí, aby majetek dohledal. Vymahatelnost se dnes pohybuje od 30 do 40 procent," dodává.
Dana Večeřová neplatila břeclavské radnici nájem, soudní exekutor ji vystěhoval
Ani bosí, ani obutí
Je otázkou, proč se nyní, takřka po deseti letech, kdy se začaly objevovat první exekutorské úřady, mluví v komoře o změně systému. A navíc za situace, kdy z nejnovějšího průzkumu vyplynulo, že čtyři pětiny největších věřitelů jsou s prací českých exekutorů spokojeni.
Exekutoři jsou totiž tak trochu v pozici chytré horákyně: jejich práce je na jedné straně přísně regulována, zatímco na straně druhé jsou vystaveni rizikům, jako by byli skutečnými podnikateli. A právě v tomto bodě se názory obou táborů liší. Odpůrci teritoriality tvrdí, že exekutor musí mít liberální podmínky, neboť jinak by bylo možné jejich institut zrušit a ze všech udělat státní úředníky. Podle nich jde o čisté podnikání, jen s tím rozdílem, že pravidla a pravomoci jsou dané zákonem.
"Mezi exekutory musí být konkurence, věřitel musí mít možnost vybírat. Například někteří z nás jen zablokují účet a dluh nechávají splácet několik let po 500 korunách měsíčně, zatímco jiní zabaví auto a pohledávka je splacena ihned," vysvětluje René Mohyla z Exekutorského úřadu Přerov, který patří k těm největším v republice. V příznivcích teritoriality vidí kolegy, kteří závidí těm úspěšnějším: "Někteří totiž stále čekají, že jim vše bude samo padat do klína, ale tak to není a snad ani nikdy nebude."
Někdejší šéf exekutorů Juraj Podkonický
Viceprezident komory Jiří Prošek oponuje: "Práce exekutora nemůže být brána jako čisté podnikání, je to výkon na základě pověření státu. Vstupujete do nejintimnějšího soukromí lidí, už proto se nemůže jednat o volný byznys." Je nebezpečné připustit, aby exekutor "poslouchal věřitele a byl jen jeho prodlouženou rukou s pravomocemi veřejného činitele".
Rovněž Jaromíra Sedláčková, soudní exekutorka Exekutorského úřadu Příbram, která by se spíš přiklonila k příznivcům teritoriality, odmítá, že by měli být exekutoři bráni jako každý jiný podnikatel. "Advokát má právo si klienta vybrat, respektive odmítnout. Exekutor exekuci přijmout musí, i když například ze své předchozí činnosti ví, že skončí jako nevymožitelná. Exekutor se nemůže rozhodnout, jakého dlužníka si vybere," vysvětluje.
Podle statistik Exekutorské komory ČR na jedné straně stojí pár úřadů, na které připadá několik set tisíc exekucí ročně, a na opačné straně jsou exekutoři, kteří jich provádějí jen stovky. Ke konfliktu přitom dochází ve chvíli, kdy počet exekucí spolu s dluhy, které vymáhá soud, je rekordní.
Příznivcům teritoriality nahrávají do karet podezření, že někteří z jejich kolegů vycházejí výrazně vstříc věřitelům. Díky tomu prý vyrostli a jejich další rozmach brzy začne likvidovat malé úřady. Někteří exekutoři se prý totiž při velkém objemu zakázek mohou vzdávat úhrady za nevymožitelné exekuce, kterou jinak hradí věřitel. Promarněné náklady se snadno uhradí z úspěšných exekucí, má-li exekutor od jednoho věřitele stovky "zakázek".
Exekuce
Exekuce
Nejde však jen o to. Jednou z příčin úvah o teritorialitě může být úřad exekutora Juraje Podkonického, který patří k těm velkým a jehož jméno budí mezi některými exekutory vášně. Již dříve semu podařilo získat vymáhání většiny pohledávek od pražského Dopravního podniku. Když byl ještě v čele exekutorské komory, padala obvinění, že přihrává zakázky některým spřáteleným exekutorům. Jeho jméno nyní figuruje v souvislosti s tendrem Všeobecné zdravotní pojišťovny, který se dostal pod lupu antimonopolního úřadu.
Podezření z neférové soutěže tak nahrávají teritorialitě. Například Jaromíra Sedláčková ji dosud odmítala, ale nyní je spíše pro. "U státních institucí či u firem s majetkovou účastí státu, a snad i u velkých společností s teritoriálním uspořádáním, by byl podle mého názoru teritoriální princip vhodnější. Stačí si prolistovat seznam kauz, kdy velké státní instituce zadávaly zakázky vždy sice "veřejně" a "transparentně", až příliš často však výsledek výběrového řízení vzbudil nemalé pochybnosti. Takže jakýsi princip smíšený? Mám obavu, že by se velmi těžko legislativně definoval," vysvětluje Sedláčková.
Exekuce
Odpůrci však mají pravdu v tom, že to je problém výběrových řízení a možná i korupce. Podle nich se situace musí tedy řešit zlepšením výběrových řízení, nikoliv teritorialitou. Například by podle nich stačilo přijmout pravidlo, aby v případě státních institucí platilo, že budou spolupracovat s více než deseti exekutorskými úřady.
I ostatní by podle nich vyřešily nějaké úpravy. Například by nebylo možné účtovat dlužníkům jízdné a náklady na stěhování movitého majetku – tím by se možná omezila působnost exekutorů po celé republice a pracovali by jen v blízkých okresech. Na druhou stranu by věřitel měl stále možnost si vybírat. Mají navíc obavy, že zavedení teritoriality by jejich práci obrátilo naruby. Příznivci teritoriality však namítají, že na práci exekutora se s přijetím nového systému nezmění téměř nic.
Potíže pro firmy?
Přestože teritorialita funguje v mnoha evropských zemích, zavádět ji v Česku po deseti letech existence exekutorských úřadů nemusí být nejlepší řešení. "Nebylo by to fér vůči těm exekutorům, kteří v dobré víře investovali velké finanční prostředky do rozvoje svých úřadů a teď by jejich investice měly být zmařeny," vysvětluje Tomáš Vrána, soudní exekutor Exekutorského úřadu Přerov. Teritorialita by také znepříjemnila život řadě firem, které si vybírají exekutory podle referencí či předchozích zkušeností.
Ilustrační foto
Například Raiffeisenbank spolupracuje se sedmi úřady. Není tím nijak výjimečná, podle posledního průzkumu většina věřitelů vymáhajících pohledávky po celé zemi využívá služeb maximálně sedmi úřadů. V případě, že by byla zavedena teritorialita, museli by spolupracovat se všemi exekutory v okresech, kde mají klienty. Bylo by to administrativně i finančně náročné a exekuce by to prodražilo. Nemluvě o tom, že firmy by v případě zavedení teritoriality možná musely uzavírat spolupráci i s těmi, které nepovažují za nejlepší. Soudy nebudou zkoumat, jestli exekutor bude odvádět tu nejlepší práci, upozorňují odpůrci.
I Jiří Prošek připouští, že teritorialita není samospasitelná, je však podle něj logickou cestou z neutěšeného stavu.
Možná je však problém v tom, že exekutoři se stále častěji kvůli nařízením ze strany státu dostávají do stále méně výhodné situace. Není to tak dlouho, co se posílila práva dlužníků. Hlasy po teritorialitě a rovnoměrnějším rozdělování "zakázek" také rostou v době, kdy se mají snížit odměny exekutorům poté, co na ně bylo uvaleno ještě více odpovědnosti a kdy přebírají část činností, jež dosud vykonávaly soudy.¨ Podle ministryně Daniely Kovářové nyní skončilo připomínkové řízení a vyhláška je připravena k podpisu, a to navzdory ostrému nesouhlasu nejen exekutorské komory, ale i navzdory významným připomínkám z kruhů právnické odborné veřejnosti obecně.
Daniela Kovářová (15. března 2010)
A jak to prozatím dopadlo?V Choceradech se konal 11. června. 2010 Sněm Exekutorské komory ČR k otázce územního principu, tzv teritoriality. Prezídium Exekutorské komory ČR nedostalo na sněmu jednoznačný mandát k tomu, aby zahájilo přípravu legislativních kroků zohledňujících tzv. princip teritoriality. Podle tohoto principu by si už exekutora nevybíral věřitel, ale přiděloval by ho soud podle místní příslušnosti dlužníka. "Pro" se na sněmu EK ČR vyslovilo 47 exekutorů, "proti" 14. Přestože se většina hlasujících vyslovila pro tento princip, k prosazení návrhu to nestačilo, neboť velká část exekutorů hlasovací lístek neodevzdala, a tak sněm nebyl pro toto hlasování o jeden hlas usnášeníschopný. Zdroj: Exekutorská komora České republiky |
