"Fond národního majetku nám sdělil, že nemá oprávnění zveřejnit cizí know-how, ale domnívám se, že všichni soutěžící o privatizaci pražské vody by měli mít zájem zveřejnit své projekty," uvedl radní Filip Dvořák.
Primátor Jan Kasl konstatoval, že některé firmy neunesly porážku v soutěži o pražskou vodu. "Používají velmi zvláštní metody přesvědčování a manipulování konzumentů pražské vody a to je obzvlášť trestuhodné, protože panika se dá vyvolat velmi snadno," řekl Kasl. Podle něj má město dost prostředků k tomu, aby se ubránilo případnému tlaku na enormní zvyšování ceny vodného. Právě na tuto hrozbu upozorňují kritici privatizace.
"Město je vlastníkem veškeré infrastruktury a vítěz privatizace bude pouze provozovatelem rozvodu vody," uvedl Kasl. Znamená to, že veškeré vodovodní rozvody zůstávají ve vlastnictví města, vítězná firma bude zajišťovat pouze službu dodávky vody.
"Nebude-li město spokojeno, může dokonce smlouvu za určitých okolností vypovědět," dodal Kasl. "Ten, kdo vyhrál privatizaci, si koupil třináctiletou koncesi na provozování společnosti hospodařící s městským majetkem." Cena vodného a stočného je navíc regulována a není možné ji stanovovat libovolně.
Mluvčí Fondu národního majetku Jana Víšková včera uvedla, že zhruba šest miliard korun, které získá FNM za prodej majoritního balíku akcií společnosti Pražské vodovody a kanalizace, bude okamžitě použito na úhradu nejpotřebnějších výdajů určených vládou a ne - jak požaduje město - pro vodohospodářskou infrastrukturu.
Víšková již dříve zpochybnila i požadavek města, aby fond odložil rozhodnutí o vítězi privatizace. "Žádosti a výzvy doručené Fondu národního majetku v tomto případě bohužel postrádají základní znalost legislativy a zákonitostí privatizačního procesu. FNM ČR pouze realizuje privatizaci - nerozhoduje o jejím způsobu. Privatizace byla připravována od roku 1997, je opravdu velmi zarážející, že městští zastupitelé a občanská sdružení vystoupili tak radikálním způsobem proti způsobu privatizace až bezprostředně před ukončením celého procesu." Víšková dodala, že problematika neoprávněného zdražování vody je řešena několika kontrolními mechanismy - počínaje zákonem o vodě přes regulační instrumenty ministerstva financí až po rozhodující vliv města Prahy samého, na kterém záleží, zda navrhovanou výši ceny vodného a stočného schválí.
Zkušenosti Plzně s vodárnami Vivendy
Cena vodného a stočného se podle slibů francouzské firmy Vivendy V Praze nezvedne. Zkušenosti Plzeňanů jsou však jiné. Vivendi totiž provozuje mimo jiné také plzeňské vodovody a kanalizace. Podle zmocněnce občanského sdružení odběratelů vody v Plzni Dalibora Pecha zaplatili tamní obyvatelé za dobu jejího pětiletého působení 350 až 400 milionů navíc.
Občanské sdružení zjistilo málo průhledné hospodaření zdejších vodáren patřících Vivendi. To ale firma odmítá přiznat a tedy i vyplatit přeplatky. Podle Pecha stejným způsobem dopadne i Praha. "Její hospodaření se začne zneprůhledňovat, začnou tlaky na zvýšení nákladů a potom i vodného a stočného," říká Pech.
Plzeňský magistrát si stejně tak jako pražský nechal zpětnou vazbu na zvyšování cen. Vivendy cenu pouze navrhne, příslušná rada ji potom schválí. I přesto se ovšem někteří pražští radní zvyšování cen obávají. "Je to privatizace v rámci FNM, je to chyba a špatný proces rozhodnutý už dávno," říká pražský primátor Jan Kasl.
Podle Vivendi jsou obavy radních neopodstatněné. Na základě nového způsobu čištění bude voda kvalitnější a chutnější.
Potrubí je v dezolátním stavu
Potřebuje město investice do vodovodní infrastruktury, jak žádají radní? Stovky havárií ročně dokládají, že ano. Stav vodovodů v metropoli je kritický. Některé řady jsou dokonce i více než sto let staré.
"V minulém režimu byla údržba takřka nulová. Třicet procent řadů je už dávno za hranicí životnosti," prohlásil Jaroslav Kaňák, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací (PVK), které městu dodávají pitnou vodu.
Kaňák konstatoval, že v nejhorším stavu jsou potrubí na Starém a Novém Městě, v Karlíně, na Žižkově, ve Vršovicích, na Vinohradech a na Smíchově. Potrubí jsou navíc zhotovená z nekvalitního materiálu. "Dříve se sem dovážely polské litinové roury a ty jsou velmi poruchové," doplnil Kaňák.
S jeho tvrzením souhlasí i Magdalena Sklenářová, ředitelka organizační divize Pražské vodohospodářské společnosti (PVS), jež má za úkol starat se o výměnu vodovodních sítí. "Dříve se spíše pečovalo o vodojemy a čerpací stanice. O vodovody a kanalizace se nikdo nestaral. Únikovost vody se proto nyní pohybuje kolem čtyřiceti procent," řekla Sklenářová. Kompletní výměnu starých trubek označila za dlouhodobý proces. "Vlastníkem řadů je město, to rozhoduje o tom, do čeho bude investovat."
Jinou překážkou rychlejší systémové práce jsou specifika dané lokality, kde dodavatelské firmy PVS potrubí vyměňují. "Záleží na tom, jestli v místě, kde se pracuje, není třeba plynové potrubí, jsou či nejsou koleje, jestli se nestaví přes soukromý pozemek a podobně," dodala Sklenářová.
PVS získala na obnovu vodovodních sítí úvěr u Evropské investiční banky. Finanční prostředky může společnost z tohoto úvěru čerpat po tři roky se splatností dalších patnácti let. Více než polovinu nákladů však zaplatí sami Pražané na platbách za vodné a stočné. Za minulý a tento rok, kdy PVS získává peníze od banky, se částka na výměnu sítí vyšplhala až na dvě miliardy tři sta třicet milionů korun, z toho půjčka od banky číní jednu miliardu dvě stě milionů korun.
