Pouze čtyřicet šest procent lidí těchto dvou regionů ví, co si má pod pojmem domácí násilí představit. A dokonce jenom patnáct procent obyvatel má dostatek informací, jak se zachovat v případě, že s ním přijde do styku. "Lidé jsou hodně bezradní, nevěří, že by jim mohla pomoci policie," uvedla Věra Haberlová z agentury STEM.
Policisté potvrzují, že případy domácího násilí se mohou klasifikovat jako více trestných činů. "Je to především týrání svěřené osoby - loni jsme šetřili čtyřicet sedm případů. Mohou sem také patřit trestné činy omezování osobní svobody, ublížení na zdraví nebo vydírání. Často jde o fyzické napadání, ale taky o psychický nátlak. O případech se dovídáme třeba ze školy nebo od lékařů, méně časté jsou případy, kdy se na nás obrátí někdo z rodiny," shrnula mluvčí jihomoravské policejní zprávy Dagmar Bartoníková.
Výzkum také ukázal, že obyvatelé jižní Moravy a Vysočiny se v případech domácího násilí nechtějí svěřovat svým známým a příbuzným. Narozdíl od celorepublikových výsledků, které říkají, že by pomoc u přátel či příbuzných vyhledalo až šedesát procent lidí, jsou obyvatelé jihovýchodního regionu spíše zastánci pomoci od odborníků.
Nejvíce, 74 procent, by se přitom obrátilo na manželskou poradnu. "Nedá se to jednoznačně vysvětlit, ale může to být tak, že lidé na jižní Moravě takové případy hůře snášejí a pomoc u odborníků jim přijde anonymnější než u přátel," řekla Haberlová.
Neochotu hledat pomoc u svých blízkých dokládá i skutečnost, že o případech násilí v rodinách přátel se z doslechu dozvědělo padesát šest procent dotázaných. To je o pět procent méně než celostátní průměr.
Výskyt domácího násilí je v Jihomoravském kraji a na Vysočině přitom shodný s celorepublikovým průměrem. S tím se shoduje také počet respondentů, kteří uvádějí, že se s problémem setkali přímo, a to buď jako oběť, svědek či dokonce agresor. Obyvatelé obou regionů jsou také méně radikální. Své partnery by v dotyčné situaci opustilo pouze 33 procent lidí, což je o deset procent méně než v jiných krajích.
Problematikou domácího násilí se zabývá Bílý kruh bezpečí, při němž funguje také bezplatná linka bezpečí. Ta ročně registruje stovky telefonátů od obětí, jejich přátel, rodinných příslušníků, ale i samotných násilníků. "Za poslední dva měsíce jsme zaznamenali více než devět set hovorů. Z toho nejvíce volají oběti. Ve čtyřech případech se však na linku dovolal samotný agresor," uvedla pracovnice Bílého kruhu bezpečí Markéta Hlavicová.
Pracovníci linky se také pokoušejí zjistit, odkud volající pocházejí. "Nejčastější hovory byly z Brna, jen pět ze Znojma a tři například z Břeclavi," dodala Hlavicová
