Na druhé straně, jak říká soudobá lidská korektnost, které se nepřesně říká lékařská věda, byl nemocný, tudíž neodpovědný.
Je v tom rozpor proč jej soudili, když byl z důvodů duševní poruchy za své činy neodpovědný?
K rozsudku patří odpovědnost pachatele. Ale už jste viděli soudce, který neodsoudí tak hrozného (neodpovědného) vraha?
Odsoudí, propustí. Mezitím uplynou podle expertů léta zlepšení toho vraha. Ti, kdo jsou naživu, budou si říkat: Co když se v něm zase spustí ta zlá pružina? Experti říkají - napravil se, je vyléčený, zneškodněný.
Ovšem smysl a síla expertů vždy tkví v jejich omylech. Kdo je hodně velkým kazatelem, řekne: Ale nemocný je každý vrah vraždit přece není zdravé. A skeptik si pomyslí: Copak je mnohaleté vězení světem, v němž se někdo napraví? Trýzeň pod zámkem je přece nejlepší metodou, jak dorazit v člověku zbytky lidskosti.
Co je trest? Pomsta? Ochrana lidí před zločincem? Výstraha příštím zločincům? Politická korektnost dneška říká: výchova zločince k nezločinnosti. Co z toho pasuje na duševně nemocného vraha? Kde je čára, za níž ta duševní nemoc začíná? Obětí se neptá nikdo. Oběti totiž už neodpovídají.
Nejbližší košilí člověka je, aby ho nikdo nezabil, protože zabití je nevratné. Ptát se po smrti je pozdě. Pouštět vrahy, kteří "za sebe neručí", je pro nezabité lidi znepokojivé. Ale je to podle zákona.
Je to také lidské. Trest není msta. Z hlediska této lidskosti je divné, proč chce vrah žít dál? Proč se sám nezabije? Odpověď zní: má jinou lidskost. A jednou třeba zase zabije někoho z nás.
