Měl jsem Kajínka zabít, říká svědek

Víš určitě, že střílel Kajínek? Tuto otázku slýchává v posledních týdnech Vojtěch Pokoš často. Jako jediný z posádky bílé mazdy přežil v květnu 1993 masakr v serpentinách na kraji Plzně. Stal se korunním svědkem obžaloby a Kajínka usvědčil z dvojnásobné vraždy. Sám si však odseděl šest a půl roku za vydírání. Dnes si na něj ukazují prstem: To je ten, který poslal za mříže Kajínka. "Po těch osmi letech si občas říkám, že jsem to měl tenkrát udělat tak, jak se to v podsvětí dělat má. Nespoléhat se na policajty, najít si Kajínka a oddělat ho. Měl jsem pomstít bratra sám, a byl klid," říká Pokoš v rozhovoru pro MF DNES.

Rozčiluje ho, když svědectví zpochybňují i kamarádi, s nimiž se zná od dětství. "V tu chvíli bych jim nejraději dál pár facek, aby procitli." Muž, který usvědčil Jiřího Kajínka z dvojnásobné vraždy, se bojí a uvažuje o emigraci.

"Od té doby, co Kajínek utekl z Mírova a začalo se spekulovat o jeho nevině, jsou lidé zmanipulovaní tím, co vidí v televizi a čtou v novinách. Když byl Kajínek odsouzen na doživotí, nikdo nepochyboval. Až teď, co se stal mediální hvězdou. Ženský mu do vězení posílají i bábovky," říká Vojtěch Pokoš, kterému podle soudu zabil bratra a jeho samého postřelil.

Obnoví-li Nejvyšší soud proces s Kajínkem, budete opět svědčit?

Uvažuji o tom, že nebudu, i když to může být pro lidi podezřelé. Na to ale kašlu. Asi se odvolám na předchozí výpovědi. Mám už všeho po krk. Když Kajínek utekl z Mírova, zjistil jsem, že s ochranou svědků je to u nás na levačku. Sám jsem musel požádat o ochranku, která se ode mne nehnula na krok. Nakonec mi zaměstnavatel řekl, že za těchto okolností u něj nemohu pracovat. Neměl jsme na zaplacení leasingu na auto a přišel jsem o něj. Na dceru si ve škole ukazují, že její táta poslal Kajínka na doživotí. Když jdu s manželkou nakoupit, lidé se za námi otáčejí.
To mám za to, že jsem usvědčil dvojnásobného vraha. Proto chci odejít z republiky. Chtěl jsem, aby mi v tom stát pomohl, ale dostal jsem odpověď z ministerstva vnitra, že mi nevyhoví, protože to žádný předpis neumožňuje.

Máte z Kajínka velký strach?

Mám strach o svou rodinu. Co když se najde nějaký šílenec, který ho obdivuje natolik, že se bude mstít za něj? Ale i z vězení může Kajínek sám vše zařídit a poslat někoho, aby mne vyřídil. Kajínek není hlupák a manipuluje s lidmi, jak potřebuje. Věděl, že se musí připomenout, jinak by si na něj nikdo nevzpomněl. Hraje vabank, protože nemá co ztratit. A teď se mu to fakticky daří. Po těch osmi letech si občas říkám, že jsem to měl tenkrát udělat tak, jak se to v podsvětí dělat má. Nespoléhat se na policajty, najít si Kajínka a oddělat ho. Měl jsem pomstít bratra sám, a byl by klid.

Jak jste vnímal rozhodnutí Pavla Rychetského, který při odchodu z funkce ministra spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona a vlastně odstartoval šanci na obnovení procesu?

Spis, který má asi deset tisíc stránek, celý určitě nečetl. Experti, kteří to udělali za něj, mu řekli, že je vše v pořádku. Stejně si postavil hlavu a podal stížnost. Asi se chce zalíbit veřejnosti, která začala Kajínkovi držet palce.

Rychetský poukazoval i na to, že klíčoví svědci v procesu byli tehdy ve vazbě kvůli jiným trestným činům. Myslíte, že mluvil i o vás?

Určitě. Štve mě, jak může o někom říci, že je lhář, protože je obviněn z jiné trestné činnosti. Nebylo to poprvé, co na mne někdo plivl. První to udělal Kajínek, když ho loni v prosinci zatkli v Praze. Na videozáznamu ze zatčení, který odvysílaly televize, říkal, že je nevinen a že dostal doživotí kvůli jednomu smradlavýmu šestkrát soudně trestanýmu Cikánovi. Tehdy jsem byl rád, že ho chytili, ale hned jsem si uvědomil, že jeho slova se asi líbila spoustě lidí, kteří televizi sledovali.

Je Kajínek skutečně vrah, který zastřelil Štefana Jandu, vašeho bratra Juliana a vás zasáhl čtyřmi kulkami?

Ježišmarjá, je. Proč bych měl ukázat na člověka, který ho nemá na svědomí? Já ukázal na člověka, který mi zastřelil bráchu a mě skoro oddělal. A že to byl zrovna Kajínek, za to nemůžu já, ale on.

Vy jste byl v souvislosti s případem souzen kvůli tomu, že jste pro Štefana Jandu vydíral Antonína Vlasáka. Ten měl s Jandou spory a žalobce mu kladl za vinu, že si najal Kajínka, aby se Jandy zbavil. Skončil jste ve vazbě. Nedohodl jste se s policisty, že pokud jim pomůžete usvědčit Kajínka, oni na oplátku přimhouří oko?

Dostal jsem za vydírání šest a půl roku. Ale byl jsem nespravedlivě odsouzen. Nezkřivil jsem mu ani vlas. Vlasák, který byl obžalován z návodu k vraždě, protože si najal Kajínka na Jandu, vyvázl s mírným trestem za vydírání a dál si dobře žije. Po policistech jsem v době vyšetřování chtěl jediné - aby také něco dělali s mým případem. Byl jsem ve vazbě dva a půl roku.

Když za mnou chodili, chtěli informace jen ke střelbě v serpentinách, i když jsem jim už o střelci řekl vše a také ho označil na fotografii. Nakonec jsem jim odmítl účast na rekonstrukci do doby, než pohnou s mým případem. Oni však řekli, že se bez té rekonstrukce klidně obejdou, že mají dost důkazů.

Střelec vám pálil do zad, když jste utíkal z auta. Čtyřikrát vás zasáhl. Bylo možné v té vypjaté chvíli rozpoznat, kdo to je, a zapamatovat si jeho obličej?

Kajínka jsme s bratrem a Jandou tehdy neviděli poprvé. Říkám Kajínka, ale tenkrát jsem nevěděl, že se takhle skutečně jmenuje. Říkal si profesor Lebeda. Dal si s Jandou telefonicky schůzku na tom samém místě už asi týden předtím. Prý mu nabízel nějaký kšeft, což byla záminka. Janda nás vzal s sebou. Tehdy jsem ho viděl poprvé.

Byl překvapený, že Janda nepřijel sám, a proto si s ním domluvil další schůzku v Praze pod Libeňským mostem. Tam jsme také jeli společně. Jandu jsme vysadili na kraji Prahy, abychom mohli situaci nejprve omrknout.

U Libeňského mostu přišel k našemu autu, ale odmítl jet s námi do motorestu, kde Janda čekal. Prý, že přijede vlastním autem. Nepřijel. Třetí schůzka byla zase v serpentinách v Plzni, ale o tom už snad nemusím hovořit. Je jasné, že jsem měl dost příležitostí, abych si podobu doktora Lebedy, za něhož se Kajínek vydával, zapamatoval.

Jste vnímán jako korunní svědek, který zařídil Kajínkovi doživotí. Ale Kajínka usvědčovali při vyšetřování i jeho známí. Alexander Hegedüs připustil, že Antonínovi Vlasákovi sehnal Kajínka, aby ho zbavil starostí s Jandovým vydíráním. Jaroslav Ďurči vypověděl, že Kajínka dovezl do Plzně na místo schůzky, na níž zemřel Janda a váš bratr. Oba muži se však dnes ke svědectví nehlásí a tvrdí, že je k tomu přinutili policisté. Proč asi?

Oba s Kajínkem seděli, byli jeho kamarádi. Protože tenkrát promluvili, mají z něho strach. Vědí, že jim to neodpustí. Policajti je určitě nenutili lhát, ale dostali z nich pravdu. Teď je to štve, že napráskali kamaráda. Navíc oba jsou dnes ve vězení a určitě to tam nemají lehké. Vězni fandí Kajínkovi. I proto se snaží najít výmluvu, proč Kajínka napráskali.


Video