V prvních třech dnech po teroristických útocích volali lidé právě kvůli strachu a pocitům ohrožení z možného útoku u nás. "Rodiče se například radili, jak mluvit s dětmi. Zdálo se jim totiž, že děti nevnímají události tak, jako oni sami," říká Antoš.
Dodává však, že je to u dětí pochopitelné: "Děti si tolik neuvědomují globální rozsah teroristických útoků a některé odmítají sdílet pocity rodičů, kteří naopak efekt události dramatizují a zesilují. Většina rodičů navíc podobné ohrožení zažívá poprvé a sama neví, jak se s ním vyrovnat." A upozorňuje, že se nijak dramaticky nezvýšil počet telefonátů.
"Máme tak patnáct hovorů za den. Není jich tolik, aby ukazovaly na paniku nebo velký strach z nějaké konkrétní události." Psycholog se obává, že nynější pocity lidí mohou zlegalizovat projevy xenofobie a animozity.
Jejich vlastní potřebu násilí a ničení. "Viděli jsme reakce fanoušků při sportovních utkáních, které mířily proti Americe. Je to projev nesnášenlivosti z opačné strany a u něj pak lidé mohou mít pocit, že je v souladu se současným stavem nálady velké části lidstva," řekl Svatopluk Antoš.
A co psycholog lidem radí? "Udělat něco konkrétního, soustředit se na nějaký cíl, který dlouho plánují nebo odkládají."
