"Chápu, že se o kauzu média zajímají, ale některé publikované informace považuji za necitlivé vůči obětem -dětem. Uvítala bych větší respektování soukromí obětí vůbec a dětí zvláště," říká psycholožka na adresu kuřimské kauzy.
Na rovinu přiznává, že ačkoli případů týrání zažila mnoho, s něčím podobným tomuto příběhu se dosud nesetkala.
Překvapilo ji i dění kolem údajné Aničky. Například okolnost, že některé posudky byly vypracovány jen na základě jiných písemných podkladů.
Profil osobností Kateřiny a Kláry Maurových se "na dálku" neodváží sestavit. Některé detaily však o jejich psychice leccos napovídají. "Z mého pohledu je silný moment fakt, že obě bránily přístupu policistů ke komůrce, kde ležel chlapec," vysvětluje policistka.
Na otázku, zda Ondrův otec o týrání věděl, poznamenává, že týrání zcela určitě chování a projev dítěte změní. "Pozorný, pečující rodič obvykle mívá dobrý postřeh, všimne si i drobných signálů," namítá.
Ondra podle policistky na trauma z týrání nezapomene, ale může se s ním naučit žít. Jak se pak s následky vyrovná, záleží mimo jiné na jeho povaze. "Jsou lidé, kteří zpracují negativní zážitky z dětství a mají pak plnohodnotný život. Ale jsou také lidé, kteří si následky nesou celý život."
Kde jsou city, poučky nepomáhají
Policejní psycholožka Ludmila Čírtková je absolventkou katedry psychologie FF UK Praha. Působí jako vedoucí katedry společenských věd na Policejní akademii. Přednáší soudní psychologii na Právnické fakultě a je autorkou mnoha učebnic. Zaměřuje se na pomoc a podporu obětem kriminálních činů.
Ráda relaxuje čtením oblíbených detektivek a seriály jako například Kriminálka Las Vegas považuje spíše za pohádku. V reálu je to prý v mnoha ohledech složitější.
Psychologické vzdělání ji v osobním životě nijak výrazně nepomáhá. "Tam, kde jsme osobně citově zaangažováni, znalost pouček moc nepomáhá," vysvětluje s úsměvem.
Čírtková je vdaná, má dvě děti a jedno vnouče.
