Příběh mladého vojáka je svými zvraty žhavým kandidátem na hollywoodský trhák. Bývalý kapitán 10. Horské divize americké armády William Swenson dostal v Bílém domě z rukou prezidenta Baracka Obamy nejvyšší americké vojenské vyznamenání Medaile cti (Medal of Honor).
Podle oficiálního oznámení ministerstva obrany byl oceněn "za mimořádnou statečnost během nasazení v Afghánistánu".
Medaile cti"Medal of Honor" je americké nejvyšší vojenské vyznamenání, udělované za statečnost a hrdinství od roku 1861 příslušníkům amerických ozbrojených sil, kteří riskovali život vysoko nad rámec svých povinností během akce proti nepřáteli Spojených států. |
Během sedmihodinové bitvy proti Talibanu v údolí Ganjgal Gar v provincii Kunar v září 2009 se s nasazením vlastního života opakovaně pouštěl do boje, aby z místa dostal všechny kolegy, živé i mrtvé.
"Wille, jsi pro každého v tomto městě, v celé naší zemi příkladem profesionality a vlastenectví, o což bychom měli usilovat, ať už nosíme uniformu či nikoliv," řekl během ceremoniálu prezident Obama.
Až dosud se zdá všechno správně. Amerika má nového hrdinu. Jenže nad "šťastným" koncem se vznáší trpká pachuť, která celý příběh kapitána Swensona od událostí na afghánsko-pákistánských hranicích před čtyřmi lety provází.
Krvavá bitva o údolí
Dnes 34letý Swenson byl v roce 2009 na své druhé misi v Afghánistánu, kde v neklidné provincii Kunar na afghánsko-pákistánském pomezí sloužil jako poradce a mentor pro afghánské pohraničníky. Jezdil s nimi do akcí a přímo v terénu na ně dohlížel a radil jim.
Nad ránem 8. září s malou skupinkou dalších amerických instruktorů a poradců doprovázel afghánské jednotky do vesnice Ganjgal. Měli se tam setkat se stařešiny vesnice.
Jakmile však vojáci pěšky přešli hřeben nad vesnicí a blížili se do údolí, dostali se pod prudkou palbu povstalců Talibanu. Asi šedesát dobře vyzbrojených povstalců se do oblasti vplížilo v noci. Na protějších svazích, obklopujících vesnici, připravili dokonalou past.
Začala tak sedm hodin trvající bitva, která pro americké jednotky představuje jeden z nejkrvavějších incidentů za celé působení v Afghánistánu. V přestřelce nebo později na následky zranění zemřelo pět Američanů a nejméně devět afghánských vojáků. Další desítky afghánských vojáků byly zraněny.
Povstalci útočili ze tří stran z kalašnikovů, kulometů, protitankovými střelami i minomety. Čtyři američtí vojáci, kteří šli úplně vepředu, byli obklíčeni a ukrývali se před palbou v jednom ze dvorů.
Koaliční jednotky palbu opětovaly, ale byly "přišpendleny" k zemi. Žádost Swensona vysílačkou o leteckou podporu byla zamítnuta. Spojenci totiž v té době čelili ostré kritice afghánských představitelů i obyvatelstva, že při leteckých úderech umírá příliš mnoho nevinných. Nové nařízení vrchního velitele sil ISAF tehdy zpřísnilo podmínky pro použití leteckých sil v obydlených zónách. A tady byli povstalci prakticky ve vesnici.
Žádný Američan tady nezůstane
Když Swenson dostal zprávu, že byl jeho přítel, seržant Kenneth Westbrook zasažen do krku, rozběhnul se k němu pod palbou nepřátel přes nekryté prostranství a na zádech ho přenesl do bezpečí. V úkrytu Wesbrookovi držel na ráně obvazy a volal o záchranný vrtulník.
Autentické záběry z roku 2009 na stránkách U.S. Army |
Povstalci se dostali velmi blízko, na několik desítek metrů a rádiem vyzývali Američany, aby se vzdali. Boj pokračoval další hodinu a půl, než se přiblížila letecká podpora. Do relativně bezpečné zóny přiletěl záchranný vrtulník a Swenson opět pod palbou a s těžce zraněným Westbrookem k němu běžel asi 200 metrů.
Dva členové posádky měli na helmách kamery a pořídili přímo z místa autentické záběry. Je na nich vidět, jak Swenson pomáhá zraněnému kolegovi do vrtulníku, poplácá ho, nakloní se k němu a pak ho políbí.
Sám Swenson se bez přilby a v šíleném zmatku vrátil do bitvy. Ve vesnici bylo odříznuto stále několik amerických a afghánských vojáků, někteří už byli mrtví. V nepancéřovaném automobilu se Swenson za volantem a příslušník námořní pěchoty Ademola Fabayo vydali dvakrát na bitevní pole pro afghánské kolegy. Pak byl vůz poničen natolik, že si vzali armádní Humwee.
Připojili se k nim další američtí vojáci, mariňáci Dakota Meyer a Juan Rodriguez-Chavez, kteří už předtím podnikli další záchranné mise a chtěli z vesnice za každou cenu dostat čtyři americké vojáky a afghánského tlumočníka, kteří zůstali v obklíčení. Společně přijeli do vesnice a s Meyerem naložili už jen padlé, zatímco ostatní je kryli.
Po sedmi hodinách bitva skončila, ne však pro Swensona.
Drsná cesta na dno a do Bílého domu
Zraněný Westbrook byl po několika dnech převezen do USA. Po měsíci ale na následky zranění zemřel v nemocnici. Jak uvedla jeho manželka Charlene Westbrooková, jen díky Swensonovi s ním ještě mohla nějakou dobu být.
Swenson se pár dní po akci údajně dostal do střetu s nadřízenými. Chtěl vědět, proč jeho naléhavá volání o leteckou a dělostřeleckou podporu zůstala nevyslyšena.
Armádní šetření událostí z údolí Ganjgal Gar trvalo dva roky a skončilo "napomenutím" dvou důstojníků na předsunuté operační základně, kteří měli podporu zajistit. O pár týdnů později prezident udělil nejvyšší vojenské vyznamenání za hrdinství ve stejné bitvě seržantovi námořní pěchoty Dakotu Meyerovi.
Do dění se vložil válečný zpravodaj Jonathan Landay, který se bitvy přímo zúčastnil jako reportér a o bojích publikoval řadu materiálů. Upozornil na některé "přehnané nebo vymyšlené detaily" v Meyerově popisu událostí a řekl, že vhodnějším kandidátem na ocenění za hrdinství je právě Swenson.
Seržant námořní pěchoty Dakota Meyer dostal Medaili cti za hrdinství v bitvě proti Talibanu.
Případ pak začaly sledovat i největší americké deníky a ministerstvo obrany přiznalo, že na nejvyšší vyznamenání byl prý navržen i Swenson. Jeho nominace z prosince 2009 se však "někde" ztratila.
Podle prestižního listu Washington Post vedl po návratu z Afghánistánu řadu měsíců spor s armádou ohledně toho, co se skutečně stalo.
Zatímco Meyer se těší popularitě a vydal o bojích v Afghánistánu úspěšnou knihu, Swenson v roce 2011 opustil armádu, stáhnul se do ústraní a na veřejnosti nikdy o událostech z 8. září nemluví. V rozhovoru pro Washington Post přiznal, že si nechal narůst dlouhé vlasy a vousy a často "utíkal" sám do hor.
Reportér Landay zveřejnil výsledky dlouhodobého vlastního šetření, ve kterém se opírá o interní armádní dokumenty i rozhovory s afghánskými vojáky. Tvrdí, že si Meyer medaili zaslouží, ale v první řadě ji měl dostat právě Swenson a ne "být poslán do výslužby".
Příběhem se začal intenzivně zabývat republikánský senátor Duncan Hunter a bombardoval vysoké armádní představitele dopisy. Další interní armádní vyšetřování potvrdila, že se Swensonova nominace prostě "ztratila".
Když byl nakonec Swenson zhruba před měsícem informován, že dostane medaili, vdově Westbrookové v telefonu řekl, že ji "převezme pro tým".
