Nový klub podle Tkáče míní sehrávat roli konstruktivní opozice i prosazovat euroatlantickou orientaci země.
Tkáč nevyloučil příchod i dalších nespokojenců z Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), rozčarovaných Mečiarovými metodami řízení strany, která navzdory dvěma vítězstvím v parlamentních volbách nebyla s to nalézt partnera pro vytvoření vlády a zůstává v opozici.
Odchodem Tkáčových přívrženců z klubu HZDS se nejsilnějším klubem ve 150členné sněmovně stala frakce Slovenské křesťanské a demokratické unie (SDKU) premiéra Mikuláše Dzurindy s 28 zákonodárci.
HZDS s 25 poslanci se vyrovnalo Směru Roberta Fica.
Hlasování předcházela bouřlivá rozprava, kdy Tkáč deklaroval odchod z tábora HZDS. Z Mečiarova tábora pak zaznělo podezření z "elitářských ambicí", kolaborace s vládní koalicí či "kálení do vlastního hnízda".
Poslanec HZDS Stanislav Husár se poslancům omluvil za "nechutné rozvodové řízení". "Nevědí, co chtějí, ale nepřestanou s tím, dokud to nedostanou," řekl Sergej Kozlík.
"Nechceme měnit politickou mapu v parlamentu, budeme však otevřenější k diskusi," prohlašuje Tkáč.
Definitivní postoj parlamentní většiny zajistilo až závěrečné Tkáčovo prohlášení, že 11 poslanců se nemíní odvolat proti svému vyloučení z HZDS ke stranické rozhodčí komisi, což rozptýlilo obavy, že by ve sněmovně mohly současně působit dva kluby jedné politické strany.
Vladimíra Mečiara v Tkáčově skupině opustili mnozí donedávna blízcí spolupracovníci.
Další část odcházejících se zase rekrutuje z řad dosavadních Mečiarových bankéřů a podnikatelů.
Podle odborníků lze očekávat, že se nový klub ve sněmovně přikloní v zahraničněpolitických otázkách k vládní koalici, v sociálně-ekonomické oblasti si však zachová levicověji orientované postoje.
To se už projevilo, když parlament rozhodoval o vyslání slovenských vojáků do Iráku. Tkáčova platforma na rozdíl od Mečiarova hnutí podpořila vládní koalici a hlasovala pro vyslání jednotek
