Známky i maturitní předměty podle libosti. Inzeráty s telefonním číslem vycházely v Annonci. Sami padělatelé potvrdili, že inzeráty vycházejí již řadu měsíců a že falešná vysvědčení v minulosti prodali desítkám spokojených zákazníků.
"Nikdy si nikdo nestěžoval," říkal mladík, který na smluvené schůzce vysvědčení nabízel. V nabídce byly maturitní ročníky 1995 a 2002. Na dokumentu je kruhové razítko Integrované střední školy ekonomické a stavební s adresou Revoluční 13, Liberec.
Žádná taková škola však nikdy neexistovala. V liberecké Revoluční ulici sídlila do roku 1998 integrovaná střední škola, která měla v názvu slova "dopravní a stavební". Taktéž jména na vysvědčení jsou podle všeho smyšlená. "Je tam uvedeno jméno Jiří Násoska, ale ředitel té školy se jmenoval jinak," řekl Tomáš Princ, ředitel liberecké střední školy, jejíž název vysvědčení připomíná.
"Podvod neděláme my, ale vy, který si ty údaje doplníte a budete vysvědčení vydávat za pravé," tvrdil suverénní hlas na čísle mobilního telefonu, které stálo pod inzerátem v Annonci. Právníci jsou však jiného názoru. "Jde pravděpodobně o trestný čin spolupachatelství při padělání veřejné listiny," říká místopředseda Městského soudu v Praze Luboš Vlasák.
Redaktoři MF DNES se s padělateli setkali dvakrát. Při druhém vyjednávání o koupi vysvědčení zatkli pardubičtí policisté dva muže, kteří falešné dokumenty nabízeli.
Maturita za osm tisíc? To nebyl žádný problém
Reportér MF DNES popisuje v autentické reportáži, jak od podvodníků nakupoval falešné vysvědčení. Zde je celý případ od počátku až po rozuzlení.
Na začátku byl anonymní dopis doručený do redakce. Na konci úspěšný zásah policie. Anonym upozorňoval na inzerát v Annonci nabízející snadný zisk maturitního vysvědčení. Adresát přiložil i kopii vysvědčení, které prý za osm tisíc koupil. Rozhodli jsme se, že se pochybné vysvědčení pokusíme získat.
Text inzerátu byl stručný: MATURITA, tel. 721329172. Po vytočení čísla se ozval hlas mladého muže, který se samozřejmě nepředstavil. V prvních třech větách ochotně vysvětlil, o co jde.
"Za osm tisíc dostanete nevyplněné maturitní vysvědčení. Bude u něj podrobný návod , jak všechny údaje správně dopsat. Je tam razítko jedné liberecké školy, nikdo nezjistí, že jste do ní nikdy nechodil."
Z nabízených maturitních ročníků 1995 a 2002 jsem si vybral loňský. A to i přesto, že mě hlas v telefonu varoval, že "je lepší to starší, protože u něj se budete moci vymluvit, že jste z látky už všechno zapomněl".
Smluvit schůzku nebyl nejmenší problém. Hlas v telefonu měl jedinou podmínku: vše musí proběhnout v Pardubicích. "Pokud pojedete vlakem, dáme si sraz u fontány před nádražím," řekl. Čas setkání: následující den ve tři hodiny odpoledne.
V den D s fotografem nejprve míříme do pokoje nádražního hotelu. Od místa setkání jsme asi sto metrů vzdušnou čarou. Odtud snad pořídíme nejlepší záběry. Ve smluvený čas vycházím z nádraží a mířím k fontáně. I když se snažím, aby bylo mé poznávací znamení - černá taška s šedým pruhem přes rameno - vidět co nejlépe, několik minut se nic neděje.
"Vy tady určitě na někoho čekáte," přichází konečně zhruba sedmnáctiletý mladík s bradkou a náušnicí v uchu. V ruce má velkou obálku. Na můj souhlas bez váhání říká: "Pojďte se mnou, ať tu jen tak nepostáváme před nádražím." Odcházíme na trávník vedle hlavního vchodu.
Můj "obchodní partner" vytahuje z obálky formulář, který znamená pro drtivou většinu teenagerů měsíce příprav a nervozity: Vysvědčení o maturitní zkoušce. K nevyplněnému dokumentu je přiložen vzor, jak dopsat všechny údaje. Maturitní předměty na výběr, známky libovolné.
A hlavně: dole otisknuté kulaté razítko Integrované střední školy ekonomické a stavební v Liberci. Stejné, jako je na kopii od neznámého redakčního dopisovatele. Školu jsem si prověřil předem.
Výsledek? V Liberci žádná taková nikdy nestála. Na adrese v Revoluční ulici uvedené na razítku sice střední škola do roku 1998 byla, ale místo slova "ekonomická" měla v názvu "dopravní".
I jméno Jiřího Násosky, které bylo napsáno v kolonce ředitel, je smyšlené. "Ta škola se mi nezdá," vyjadřuji svoje pochybnosti. Mladík kontruje: "Ten ústav skutečně fungoval." Jakékoli bližší otázky však odráží: "Já nic nevím, já to jen předávám." Něco však přece jen ví. Všichni jejich zákazníci prý byli spokojeni. Jejich počet odhadl na padesát.
Vytáčím opět číslo z inzerátu, abych zjistil, co na to říká "tajemný hlas" v telefonu. Ozývá se hlasová schránka. Po další chvíli dohadů se předávajícímu rozezvoní mobilní telefon. "Má nějaký pochybnosti," říká do něj mladík. Když chci volajícího předat, nepochodím.
O koupi vysvědčení s razítkem falešné školy nesouhlasím. "Dobře, tak to nemusíme dál řešit," suše říká mladík a mizí. Asi za patnáct minut mi zvoní telefon. V sluchátku starý známý hlas. "Máte moje uznání, jste první, kdo na to po letech přišel," říká. "Ta škola se tak skutečně nejmenuje. Pro to, že tam není správný název, mám své důvody. Ty vám ale nebudu říkat."
Nakonec se rozpovídá. "Když se odhalí, že máte falešné vysvědčení, prý pro vás bude horší, když tam bude razítko skutečné školy." Nakonec mi nabízí, že mi na vysvědčení otiskne údajně "pravé razítko" se správnou adresou školy.
Nakonec se rozhoduji nedat těmto podvodníkům příležitost vydělat na nás dalších osm tisíc. Zkouším zjistit, zda si inzerátu, který podle podvodníků vychází v Annonci už rok, všimla pardubická policie. "Zatím jsme o tom nevěděli," říká policista Josef Sentivan.
Ve čtvrtek zvolila policie stejný postup. Při fingovaném nákupu vysvědčení dva mladíky zatkla.
