Maturita je v současném pojetí velice subjektivní zkouškou, jejíž obtížnost odpovídá úrovni každé jednotlivé střední školy.
Studenti se připravují na zkoušení k pedagogům, které dobře znají a o kterých většinou velmi dobře vědí, co požadují. Obráceně to platí také. Učitelé už mají za ta léta maturanty "oťukané", zařazené do určité škatulky a těžko se u maturity nutí do nestranné objektivity.
Proto se do maturitní známky svým způsobem započítávají i všechny ty dlouhé roky, které studenti na škole strávili. Nevýhoda pro studenty spočívá v tom, že známka u maturity jen málo předpovídá úspěch u přijímaček.
Jak ji vnímají studenti
Už od prvních ročníků jsou studenti středních škol svými pedagogy strašeni: "Jen počkejte u maturity!"
Rodiče, pro něž je většinou maturita jejich potomků snem (někdy samozřejmostí), ji se slzou v oku označují za zkoušku dospělosti.
Samotným studentům tento název přijde směšný, ale přesto se maturity obávají. Petr Vošahlík letos maturuje na střední průmyslové škole: "Toho učení je strašně moc. Čtyři různé předměty a z každého 30 otázek! Mám pocit, že to nikdy nemůžu zvládnout."
Maturita je skutečně co do objemu látky a různosti předmětů ojedinělou zkouškou v životě. I když později studenti vysokých škol musejí zvládnout větší objem znalostí, nikdy už se nejedná o tak roztříštěné spektrum.
Jako trénink pro mozek určitě poslouží. Krom toho pro ty, kteří maturitou studium končí, bývá tato zkouška poslední šancí nabýt ucelené vědomosti a zažít zkouškovou situaci.
Není třeba se stresovat
Na maturitní vysvědčení se kromě přijímacích zkoušek na vysoké školy (a to jenom někde) a vašich dětí asi nikdo v životě nezeptá.
Proto by se studenti neměli maturity příliš obávat a soustředit se spíše na následnou přípravu na přijímačky. Důležité je odmaturovat a jestli jste zvládli druhou fázi Národního obrození na dvojku či na trojku? To si nechte pouze na povídání s vnoučaty.
