Matura z matyky

Ta diskuse se v posledních letech strhla několikrát maturovat povinně z matematiky, či nikoliv? Pro povinnou matematiku mluví logika - žijeme ve světě, ve kterém to bez průpravy v matematickém myšlení nejspíš dost dobře nejde. A nemylme se, žijeme v něm už od antiky. Asi bychom si měli napřed říci, o čem má maturita vlastně přesvědčit. Jistě o tom, že student něco zvládl - ale co? Fakta, která bude potřebovat v životě? To sotva - o maturitě z češtiny se vesměs nepochybuje, a přitom je povážlivě málo lidí, kteří by v životě upotřebili rozbor větných členů, znalost životopisných dat Elišky Krásnohorské či díla Aloise Jiráska (což píši jako jeden z mála žijících Čechů, který svého času přečetl celého F. L. Věka!). To už snad najdeme více i takových lidí, kteří někdy upotřebí Thaletovu větu, nebo dokonce vzorec pro součet geometrické řady. Maturita (a hlavně studium před ní) má asi přesvědčit o něčem jiném - nejspíš o schopnosti přijímat a chápat podněty, které k člověku přicházejí ze složitého světa kolem něj. Podněty kulturní - ať se je učí vnímat na Jiráskovi, Hrabalovi nebo třeba Rodinovi. Podněty, řekněme, jazykové - ať si na jejich osobitou strukturu zvyká nad rozborem slovním, nebo mluvnicí cizího jazyka. Ale také podněty, které nějak souvisejí s kvantitativní a prostorovou strukturou světa a jejími logickými vztahy. A o těch, ať se nám to líbí nebo ne, má co říci matematika. To, v čem bychom si měli udělat jasno, je, zda tento druh vztahů patří ke specializovaným (jako třeba biologie), nebo všelidsky univerzálním - podobně jako návyky jazykové. Patřím k těm, kteří mají o matematice dobré mínění, ostatně se jí živím, a tak není divu, že v ní vidím onu všelidskou univerzalitu. Matematika nejsou vzorečky, matematika je především jazyk, který je schopen vyprávět poutavé příběhy o světě. Příběhy, na které ostatním jazykům chybějí odpovídající výrazové prostředky. Pravda, jako u každého jazyka, i u matematiky se začíná se "slovíčky" a "gramatickými poučkami", a ty nikoho normálního nebaví. To však matematice neubírá nic na jejím jedinečném postavení při vnímání světa. Četl jsem před časem výrok ředitele jakési specializované školy, že pro své studenty považuje matematiku za nepřijatelnou. V podstatě řekl jen to, že pro ně považuje za nepřijatelné především používání mozku a že je na nejlepší cestě z nich vychovat bytosti, kterým se o intelektuální život stará stav hormonální hladiny v krevním řečišti. Ono je v podstatě dost jedno, bude-li se z matematiky povinně maturovat. A však bez onoho způsobu vidění a myšlení, které zprostředkovává matematika, se asi nikdo dost dobře neobejde, nebude-li si chtít připadat o něco ochuzený. Pokud mu to ochuzení bude vyhovovat, je to jeho neštěstí. Ostatně před dosti dávnou dobou, když se slavilo jakési shakespearovské výročí, jsem se dočetl, že při té příležitosti v Anglii snížili rozsah povinné četby Shakespearea ve školách. Aby tím Velikého Mistra učinili pro školáky stravitelnějším. Nemyslím, že by snížené nároky na matematiku přinesly podobný výsledek, ale jako nouzový argument to zní hezky, že?