Matka malého vraha se musí skrývat

Na veřejnosti se od 10. září objevuje jen jednou týdně. Menší, silnější pětatřicetiletá hnědovlasá žena projde parkem psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích až úplně dozadu k uzavřenému pavilonu číslo 17. Zamřížovaná vrata tam střeží psychicky narušené zločince.

Jedním z pacientů je její malý syn.

Stráví s ním hodinu, pak odejde a na další týden se po ní slehne zem.

Svůj domov a práci poštovní doručovatelky ve středočeském Hospozíně opustila narychlo. To když se ukázalo, že před třinácti lety porodila sadistického vraha. Její syn je přitom to jediné, co jí po odhalení zbylo. Svůj domov i práci musela opustit.

Své syny neopustili ani rodiče dalších malých vrahů, s nimiž MF DNES mluvila. Přestože to byly právě jejich děti, kvůli komu se jim zhroutil svět.

Rodiče chlapce, který před dvanácti dny v Hanušovicích podřízl svého nejlepšího kamaráda kvůli šikaně, žijí pořád jako ve zlém snu. "Hodnější dítě by asi člověk stěží našel, i když vím, že se tomu teď dá jen stěží uvěřit. Cítím jen strašnou bezradnost," řekl chlapcův zdrcený otec.

Rodina dvou chlapců z Kostelce nad Orlicí, kteří podle policie se čtyřmi kamarády ubodali jedenaosmdesátiletou ženu v Olešnici, čelí už dva měsíce na ulici urážkám a napadání. "Novináři z nás udělali větší kriminálníky, než jsme," zlobí se strýc chlapců.

Ve vinu svých synovců nevěří. Uvěřit, že její syn vraždil, nejdřív nedokázala ani žena, která teď v týdenních intervalech chodí za svým synem do bohnické léčebny. Dokud se jí chlapec sám nepřiznal. Malou obec žena ze strachu ze zloby sousedů okamžitě opustila. "Je tu pořád hlášena, ale už tu nebydlí," říká starosta Hospozína Petr Srb.

Vinit vrahovu matku, že svého syna špatně vychovala, je podle primáře Jiřího Švarce z bohnické psychiatrické léčebny nesmyslné. "Může se to stát komukoli. Sadismus je vrozená porucha," říká.

Žena se skrývá už sedm týdnů. Žádost MF DNES o rozhovor odmítla. "Nechci, aby mě někdo našel," vysvětlila, a aby odvrátila pozornost médií, dala souhlas ke zveřejnění informací o své osobě Švarcovi.

Její rodiče, u kterých se svým synem bydlela, v Hospozíně zůstali. "Od té tragédie s nimi nikdo nemluví. Dokonce jim kdosi otevírá i poštu. Stejný osud mají skoro všichni rodiče našich pacientů," podotýká Švarc.

Vychovali jsme vraha. Jak máme dál žít?

Pomyšlení na oběti, které zemřely rukama jejich dětí, jim nedává spát. A kdyby náhodou zapomněli, připomene jim je jejich okolí. Rodiče malých vrahů za činy svých dětí platí ztrátou domova, práce, přátel i soukromí.

Pocházejí z různých sociálních vrstev. Někteří mají vlastní dům, jiní bydlí v holobytech. Jsou mezi nimi vysokoškoláci i lidé se základním vzděláním. Přesto se letos jejich osudy spojily - poté, co jejich děti vraždily. A za to se, jak vyplývá z příběhů, které MF DNES shromáždila, v Česku platí.

Ve vinu svých dětí nevěří
Už dvakrát za poslední dva měsíce ji lidé na ulici napadli. "Křičeli na mě, že jsem sprostý vrah. Všichni přátelé se od nás odvrátili. Nikdo se s námi nechce bavit a o práci už vůbec nezavadíme," zlobí se babička dvou chlapců, kteří spolu s dalšími čtyřmi zavraždili jedenaosmdesátiletou důchodkyni v Olešnici.

Za své útrapy ovšem neviní své dva vnuky ani dospělého syna, který podle policie malé vrahy na místo činu dovezl, ale policisty a média. "Chtěli jste vrahy, tak jste si našli obětní beránky. Naši kluci by nikdy člověka nezabili," je přesvědčena a skutečnost, že se její vnuci nakonec k vraždě přiznali, si vysvětluje policejním nátlakem.

V nevinu své rodiny věří i matka obou chlapců, stejně jako jejich strýc. "Kamkoli se přijdu ucházet o práci, zabouchnou mi dveře před nosem. I když do očí mi pravý důvod samozřejmě nikdo neřekne. Jsme vyřízení na celém Rychnovsku. Teď nám dokonce sociálka vyhrožuje, že nám seberou dávky," říká muž, který se poté, co jeho bratra zatkla policie, nastěhoval ke své matce a švagrové, aby jim pomohl situaci zvládnout.

Opustila domov a skrývá se
Na své "zavřené" rodina z Kostelce nezapomněla. Čas od času je jezdí navštívit. Stejně jako to dělá imatka třináctiletého chlapce, který letos v Kmetiněvsi zardousil svou spolužačku Barboru Němečkovou.

Občas ji na návštěvu do Bohnic doprovázejí její rodiče. Chlapec, který má v rodném listu napsáno "otec neznámý", hodně zlobil. Sem tam šikanoval spolužáky a ve škole mu to nešlo. Že se z něj ale jednou stane vrah, nikoho z nich nenapadlo.

Vždyť se ještě ve chvíli, kdy jeho dědečkovi policisté odebírali vzorek DNA, nevině usmíval a vykřikoval: "Mně taky, mně taky." Svět se jim zhroutil až ve chvíli, kdy se jim sám bez rozpaků přiznal.

Už dvanáct dní se za zavřenými dveřmi svého bytu snaží vzpamatovat ze šoku a zoufalství i rodiče hocha, který podřízl svého nejlepšího kamaráda v Hanušovicích. V práci si vzali volno.

Radši nečtou ani noviny, které jsou pořád plné zpráv o jejich synovi. Navštívit v psychiatrické léčebně, kde teď chlapec je, ho zatím nesměli. Povolený měli jen jeden telefonát. "Jsme z toho zničení, je to strašně složitá věc. Dejte nám čas," prosí hochův otec.