Má na něco takového matka právo? tázali se někteří. Ona šla jednoznačně za svým - a prosadila si to dokonce soudně.
Syn se jí narodil v únoru, o čemž už MF DNES psala. Matka se vyhýbá novinářům z obav, aby dítě nepronásledoval zájem veřejnosti. Nyní vyšla vstříc žádosti redakce zprostředkované lékaři a sama se ozvala. Rozhovor odmítla. Přinesla několik rukou sepsaných řádků. V nich poprvé veřejně přiznala, že dítě je chlapec.
"O svých pocitech nechci veřejně mluvit. Byly o krásnu i zoufalství, štěstí i beznaději, byly o statečných i méně statečných lidech," přiznává jen v hrubé kostce. Koho má na mysli, těžko říci.
Faktem je, že žena si musela umělé oplodnění vybojovat až u soudu. Nejdříve totiž Centrální etická komise ministerstva zdravotnictví její požadavek na použití spermatu zesnulého manžela jednoznačně odmítla.
Dítě má nezpochybnitelné právo mít oba rodiče, argumentovali její členové. Ti současně dodávali, že k umělému oplodnění musí dát bezpodmínečně oba souhlas. A jak prý mohl dát souhlas někdo, kdo již nežije? Soud se však nakonec přiklonil k výkladu, že muž své svolení dal už tím, že si před léčbou nechal zmrazit sperma.
Učinil tak z důvodu, aby v případě, že mu léčba rakoviny zničí spermie, mohl k založení rodiny využít zmrazené. "Vím, že jsem při svém rozhodování dala přednost argumentům srdce před rozumem, ale nelituji. Naopak, rozum nás někdy drží příliš zkrátka," soudí žena.
"Můj manžel byl dobrý člověk a mým přáním je, aby se mu syn podobal. Proto chci zajistit, aby vyrůstal v klidu - a ten bychom mohli ztratit, dříve či později," vysvětluje svou nechuť k jakékoli popularitě.
"Samozřejmě se syn vše dozví, ale čas a jakým způsobem bych si ráda vyhradila pro sebe a své nejbližší." Právě oné věty "chci, aby se syn podobal otci" se obávají někteří lidé, kteří se k umělému oplodnění po smrti biologického otce stavějí rezervovaně.
"Domnívám se, že se tu vytvářejí ne zcela optimální budoucí rodinné a sociální vazby. Dítě může být, zejména matkou, chápáno jako vzpomínka na zemřelého manžela bez ohledu na to, že jde o zcela unikátní lidskou bytost, která není pouze kopií někoho jiného," řekl Lukáš Prudil z brněnského Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví.
Odvolává se i na (nezávazná) doporučení výboru expertů Rady Evropy z roku 1993, že podobné zákroky se dělat nemají. "Ale tento můj názor není natolik pevný, že bych jej například někdy v budoucnu nemohl změnit. Je nutné, aby se o tom vedla velmi podrobná diskuse," uvedl Prudil, který je právník. Největším nedostatkem podle něj je, že v Česku zcela chybějí zákony.
A tak není vůbec zřejmé, kdo je vlastně úředně otcem dítěte (když zemřel dřív, než dítě bylo počato) nebo jak by se vlastně mělo naložit se zmrazeným spermatem, kdyby je muž nevyužil. "Pokud je tam uveden zemřelý otec, pak je to v rozporu se zákonem. Dítě otce nemá, a tak nemá nárok ani na dědictví a sirotčí důchod," tvrdí Milena Hrušáková z Masarykovy univerzity.
"Kdo je v matrice uveden jako otec, to vám nemohu říci, neboť jsem vázán mlčenlivostí," uvedl právník David Uhlíř, který zastupoval ženu u soudu a pracuje i pro centrum umělého oplodnění Iscare IVF v Praze Hloubětíně. Tamní lékaři po kladném soudním verdiktu diskutabilní zákrok provedli.
Kladné rozhodnutí soudu přesto nelze vnímat jako jednoznačný precedens pro další podobné případy. Podle právníka Davida Uhlíře se však už nyní nemusí centra umělého oplodnění bát takový zákrok eventuálně provést.
"Najde-li se žena s podobným osudem i přáním, bude si již schopna najít cestu," dodává k tomu matka malého chlapce.
Podle dostupných informací se však zatím žádná další zájemkyně nenašla.
