Pane Stropnický, hovoří se o tom, že ve Straně zelených probíhá jakási rebelie proti Martinu Bursíkovi. A prý ji vedete vy. Vystřelíte už brzy z české Aurory?
Není to boj proti Martinu Bursíkovi, ale za rovné příležitosti pro zelené v koaliční vládě. Musíme mít ty příležitosti. Bez nich to nejde. Nejde o žádnou vzpouru uvnitř strany.
Jenže spory mezi křídly zelených nejsou nic nového. Přispěla k těm současným vynucená demise ministryně školství Dany Kuchtové?
Ta rezonuje velmi silně, protože se pokoušíme vysvětlit, že skutečný důvod jejích problémů nemá s věcnou podstatou řízení ministerstva školství nic společného. Byly to politické tlaky.
Hovořil jste s ní o tom?
Několikrát. Před demisí i po ní. Potvrdila mi, že jsou za tím tlaky koaličních partnerů, aby oni mohli kontrolovat na ministerstvu rozsáhlé finance, které přijdou z Evropské unie. Tomu se rozhodla bránit.
Zatím to u zelených vypadá, že o všem rozhoduje jen váš předseda. Chcete, aby se to zásadně změnilo?
Republiková rada může skoro všechno – co si sama vydobude.
Takže všechno a nic?
Tak to bývalo. Před rokem nedělala skoro nic a já jsem tam byl v opozici takřka osamělý. Situace se ale hodně změnila. A prvním vrcholem těch změn bude tato neděle, kdy se budeme snažit jako republiková rada dotlačit Martina Bursíka k tomu, abychom i my vybírali kandidáta na nového ministra školství.
On to snad zpochybňuje?
Ano. On jistě předloží své kandidáty a my také. Ale rozhodnout o tom má naše republiková rada.
Hovořil jste osobně s panem Bursíkem o tom, co na té radě přednesete a jak postupovat dál?
Ne. Pokouším se s ním už dlouho o větší komunikaci, ale není to snadné.
Mám na něj mobil, můžu předat.
To já mám samozřejmě taky, jenže mi ho nezvedá.
Co ty spekulace, že zelení se bouří, že by mohli odejít z koalice. Co se stane po neděli?
Zůstaneme ve vládě. Pokusíme se ale prosadit, aby byl předseda pověřen tím, ať jedná o vylepšení našich postů, abychom prosadili více svůj volební program. Bude tam i jeden bod, ale o něm nechci hovořit. Ten je naprosto klíčový. Nedostalo se to do koaličních dohod.
Alespoň naznačte.
Ani nenaznačím.
Dana Kuchtová tvrdí, že nechce jít proti panu Bursíkovi. Vy to naznačujete také. Kateřina Jacques o vás ale minulý týden v Lidových novinách říkala, že jste si Kuchtovou posadil na tank a vyrážíte do boje. Co to je za tank?
Nic takového jsem neudělal a armádní terminologii bych nepoužíval. Je však pravda, že Dana Kuchtová spolupracovala s Martinem Bursíkem dlouhá léta, byla jeho pravou i levou rukou. Teď na ni dopadá tíha toho, že už je pro Bursíka postradatelná, a on ji jako nejbližšího spolupracovníka ztratil.
A ten tank, na kterém má sedět?
Žádný tank není. Čas, kdy se Kuchtová odpoutá od Bursíka a postaví se definitivně do čela opozice proti němu, je ještě před námi.
Jak jsou dnes podle vás rozloženy u zelených síly uvnitř strany?
Uvidíme přesně zítra. Volání krajů po změnách je silné. Připravil jsem na neděli program, který se jmenuje "Rovné příležitosti pro Stranu zelených v koaliční vládě". Má čtyři hlavní body. Když máme koaliční vládu, tak máme nést i společnou odpovědnost. Proto budeme požadovat personální změny na ministerstvech, chceme mít na nich své náměstky. A i zastoupení v jiných institucích. Stranu nesmírně irituje, co se stalo Daně Kuchtové, ale dá se to pojmout i obecněji. Necítíme dostatečnou podporu od našeho předsednictva a zejména ji necítíme od Martina Bursíka. On si jede svoji agendu na ministerstvu, ale ostatní zelení v různých úřadech necítí jeho podporu. Proto odcházejí či chtějí odejít.
Chcete mít náměstky na každém ministerstvu?
Ano.
Máte na to vůbec schopné lidi?
Určitě je najdeme.
Kdo je vaším kandidátem na nového ministra školství?
Pan Lužný, náš náměstek, kterého tam měla i Dana Kuchtová. Jenže Martin Bursík tam opět tlačí nějakého nestraníka.
Jste mladý, ale co byste řekl, kdybyste dostal podobnou nabídku?
Odpověděl bych: Děkuji. Důvodem je, že v takovéto koalici bych sedět nechtěl.
Jak tomu mám rozumět? Že byste nechtěl sedět v jedné vládě, která má za premiéra Mirka Topolánka?
Pan Topolánek je takový vesnický popleta. Nebudu to ale rozpatlávat v osobní rovině.
Hovoříte o tom, že byste chtěli místa v různých firmách. To už i zeleným tak zachutnala moc?
Je to pozoruhodný paradox, který jsme si ani neuvědomili...
... já bych to jednoduše nazval touhou po korytech.
Ale ne! Je to prostředek, jak prosazovat náš volební program. Jiné možnosti nejsou. U nás vytváří energetickou politiku ČEZ svými lobbistickými tlaky. Je potřeba mít nad tím dozor přes představenstvo. To samé platí pro Státní úřad pro jadernou bezpečnost a tak dál. Zelenou politiku musí prosazovat lidé a ty na některých místech nemáme. Nejde o kšefty a peníze. Naši lidé většinou nemají žádné firmy. Nehrozil by střet zájmů.
Jen nechápu, proč si zelení nevyjednali nejrůznější posty už při loňských jednáních o koalici.
Sílí ve mně pocit, že Martin Bursík neměl příliš velký zájem na tom, aby posilovaly pozice dalších lidí z naší strany.
Ale proč? Proč to udělal?
On ten úspěch chce zkrátka sám.
Tak mi odpovězte jasně. Má dál Martin Bursík šéfovat zeleným?
Společnosti dnes vyhovuje středopravicová orientace zelených, kterou on do strany vnesl. Je to dáno vývojem v zemi. Respektuji to, ale mám s tím problém. Vždyť zelení jsou jinde středolevicovou stranou.
A vy byste vás chtěl vidět spíše nalevo od středu, že?
Dlouhodobě to tam směřovat bude. Zelení ve světě bývají postaveni na třech pilířích – životním prostředí, sociální politice a lidských právech. A to je levý střed. Jsem ochoten tolerovat výjimečné zaměření strany, protože kvůli vlivu na otázky životního prostředí má být zastoupena v parlamentu a ve vládě. Martin Bursík by však měl uznat, že středolevý proud u zelených je legitimní.
Šéf zelených to zpochybňuje?
On ho systematicky potlačuje. Levici neguje a to je pro středovou stranu cesta do záhuby. Každá taková formace stojí na dvou nohou, levé a pravé. Pokud jí odřezáváte prstík po prstíčku, jak to může dopadnout?
Ukažte mi ruce. Prstíčky máte zatím všechny...
...jenže náš předseda se obklopuje pouze lidmi, kteří mu v tomto vyhovují. Například se sociální demokracií se snad kromě volby prezidenta téměř nebaví. Tím, že se to po desetiletích komunismu tady převrátilo, tak mladí lidé mají stále tendenci vidět levici jako něco zapšklého, starého a konzervativního. Reforma je z mého pohledu levicové slovo, ale u nás si ho přivlastnila pravice. Odéeska proto vypadá modře, svěže, mladě – a levice naopak. Je to dáno tím, co bylo u nás dříve. Myslím si, že se to ale změní.
Znamená to, že byste chtěl koalici zelených a sociální demokracie?
V dnešním povolebním uspořádání nedává žádný smysl.
Museli by ji tiše podporovat komunisté. To by vám nevadilo?
Měla se o tom vést diskuse. Což se nestalo. Zavinil to známý povolební projev Jiřího Paroubka, k jehož hutnosti hodně přispěla i média. Zelení se pak hned odvrátili od sociální demokracie.
Vyhovovala by vám osobně více koalice se sociální demokracií a lidovci?
Ano, někdejší Špidlovo uspořádání, ale tentokráte se zelenými, by mi vyhovovalo.
Jenže Vladimír Špidla je už v Bruselu a ČSSD vládne Jiří Paroubek. Ten by vám vyhovoval jak?
Doufám, že ve své straně nebude vládnout věčně.
Cože? Mám tomu rozumět tak, že s ČSSD ano, ale s Paroubkem ne?
Ani já, ani Strana zelených nemůžeme mluvit do toho, koho si zvolí sociální demokraté. Na druhou stranu považuji Paroubkův styl za silový, brutální a bezskrupulózní. Vždyť loni navrhoval velkou koalici s ODS. Za podíl na moci by byl ochoten tolerovat i zvolení Klause na další období. A navrhuje i změnu volebního systému na většinový. Tyto tři věci z něj dělají předsedu, s kterým bych nechtěl vyjednávat.
Budete zítra na republikové radě hovořit o prezidentské volbě?
Je na programu.
I zelení už měsíce slibují nějakého kandidáta. Zatím nic. Máte už vhodného člověka na prezidenta?
Kandidát našeho pana předsedy Jan Švejnar to už vzdal. On by ale zřejmě ani stranickou podporu zelených nezískal.
A kdo by ji získal – z těch, o kterých se hovoří, a ještě to nevzdali?
Jiří Dienstbier.
On však nemá podporu některých lidovců. To je riskantní nominace.
Prezidentská volba je pro kandidáty svým způsobem vždy riskantní. Ale jestli si dva či tři lidovci vezmou na triko, že tady bude dalších pět let Klaus, tak to bude na jejich odpovědnost.
Nepostavili byste tím Martina Bursíka do nepříjemné situace? Jeho letitou partnerkou je totiž dcera Jiřího Dienstbiera. Aby pak někdo neříkal, že ho Bursík jako kandidáta podporuje právě z těchto důvodů?
Pokud s tím kandidátem přijdu já, tak nikdo nebude Martina Bursíka z ničeho takového podezírat.
A vy s ním přijdete?
Teď v neděli ne. Nebudeme o tom ještě rozhodovat. Ale je to náš pravděpodobný kandidát.
S rodiči jste trávil část svého mládí také v Itálii a Portugalsku, kde byl váš otec českým velvyslancem. Zezelenal jste už tam?
Nějaký vliv to na mě určitě mělo. Například Itálie je velmi industrializovaná země. Celou cestu k moři jsme vždy jeli kolem nepřetržité zástavby, kde bylo mnoho skladišť, samé silnice, podjezdy, nadjezdy, byla tam vidět lhostejnost v nakládání s půdou. To je něco, co vidíme v současnosti i u nás. Byl to určitý impulz, abych se začal o životní prostředí více zajímat, a to byl pak krok ke vstupu do Strany zelených.
Shodnete se s otcem, který je i známým hercem, v politických názorech?
To už je snad klasická otázka. Otec zelené volil a nevolil je poprvé. Částečně i z mé iniciativy.
Dokázal jste ho přesvědčit?
Ano. Ale nepřesvědčil jsem ho zatím o tom, že v Brdech nemá být americký radar. Ještě se o to pokusím.
Bavíte se spolu pravidelně o politice a řešíte různé situace?
Bavíme se o ní často. Dokonce to tak bylo už před mnoha lety. Podle všeho to byl také jeden z důvodů, proč jsem se k politice dostal i já.
Váš tatínek je herec, maminka scenáristka. Dají se nejrůznější finesy z herectví využít v politice? I politika je přece jenom někdy určitý druh divadla. Musí se u ní rychle reagovat, vystupovat před lidmi.
Já jsem to ale vůbec nikdy nezneužíval a nevyužíval...
... nemyslím to tak, že jste syn známého otce a zaštiťujete se tím. Ptám se, zda se schopnosti z herectví, které jste doma jistě odpozoroval, dají uplatnit v politice.
On mi předával vždy spíše své politické zkušenosti, které musel jako velvyslanec mít.
Neříká třeba: "Teď to zahraj, tvař se u toho jinak..."
Naopak, má tendenci mě hodně umírňovat. Zavolá mi, upozorňuje mě, ať nejsem beranidlem proti všemu, co se mi nelíbí. Říká, že se mám snažit o postupné kroky.
Co tedy uvidíme v neděli? Beranidlo, či postupný útok?
Nežádám odchod z koalice, proto své návrhy považuji za velmi mírné.
Matěj Stropnický
Narodil se v roce 1983. Jeho rodiči jsou herec a diplomat Martin Stropnický a scenáristka Lucie Stropnická.Maturoval na Francouzském lyceu v Praze, studuje žurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia na FSV UK v Praze. Je zastupitelem v Praze 3 a místopředsedou republikové rady Strany zelených.
Bude hrát roli Viléma ve filmové adaptaci Máchova Máje.
