"Bylo kolem páté odpoledne. Čekal jsem venku na ženu a dceru, až nakoupí, a byla mi zima. Chtěl jsem si proto dát teplý čaj a zajít si na záchod. Ale servírka mě zastavila hned u dveří," líčí muž zážitek, podobný těm z dob socialismu.
Naštval se. Nenechá se přece diskriminovat. O dva dny později se proto do baru vrátil znovu spolu s redaktory MF DNES. Uvnitř už na jeho popud seděli lidé z České obchodní inspekce.
Za barem obsluhovala stejná servírka. Proti vozíku nenamítala nic a na Tomáše Dvořáka, který tentokrát dostal svůj čaj, si dobře pamatovala. "Venku bylo tehdy škaredě. Měl špinavá kola. Chtěla jsem mu dát hadr na utření, ale nenechal mě domluvit. Nadával mi, že jsem na hlavu," hájí se žena.
Podle Dvořáka spolu diskutovali dost dlouho na to, aby měla příležitost mu hadr nabídnout, ale nestalo se. "Řekla mi jasně, že nesmím nikam, ani ke kulečníku, protože i tam je světlý koberec. Dovolila mi jít pouze na záchod a zpátky, tak jsem se rozčilil, vynadal jí a odjel," přiznává Dvořák.
Je přesvědčen, že kola měl suchá, na druhou stranu nechápe, proč by je měl utírat, i kdyby byla mokrá. "Jiným hostům taky nedávají hadry na boty," míní. Majitelka provozovny Miluše Lisnikovská se odmítnutí vozíčkáře příliš nedivila.
"Kočárky mi sem taky nesmějí, to je stejné, jako kdyby tu jezdili lidé na kolech," řekla. "Ale je fakt, že invalida je něco jiného. V tom je třeba dělat rozdíl," uznala. Vzápětí dodala, že servírka je hodná a jistě by vozíčkáře neodmítla. "Kdoví, jestli tu pán vůbec byl," mlžila.
Servírky se bryskně zastal i starší štamgast u baru. "Mohl se třeba slušně zeptat, jestli nemůže vjet někam do koutku," prohlásil o vozíčkáři. A co přítomní inspektoři České obchodní inspekce? Sepsali o případu zápis. "Situaci posoudí náš právník," uvedli.
 Vozíčkář Tomáš Dvořák vjíždí do Taxi Baru v Ostravě Marianských Horách, kde ho nechtěli vpustit, protože by jim zašpinil nové koberce. (26.listopadu 2004) |
