To, co platí pro Poláky, platí úplně stejně i pro Čechy. Většina unijních dotací nepůjde cestou různých podpor pro rolníky, což je v EU zóna největších podvodů a defraudací. Půjde cestami, jež jsou přece jen lépe střežené i kontrolované.
Dohoda o penězích proto neznamená jen otevření cesty k ukončení vstupních jednání. Je to i bič na uchazeče. Jako by jim unie říkala: Máte šanci, ale aby vám k něčemu byla, musíte se snažit.
Příležitost bude už nyní. Čeští ani jiní vyjednavači nezmění svými požadavky rozměr ani hlavní položky finanční nabídky EU. Pokud chce ještě někdo z nich žádat třeba stoprocentní přímé podpory pro zemědělce, může brzký vstup do EU rovnou odpískat.
Snaha by se měla napřít jiným směrem. To, že unie peníze slíbila, totiž ještě neznamená, že je poskytne. To závisí na splnění řady podmínek - počínaje tím, že každá země musí předložit přesvědčivé a důvěryhodné projekty, jimž uvěří i Brusel, a konče tím, že žadatelé splní řadu formalit, jež k poskytování peněz z EU patří.
Právě na to by se měli zaměřit čeští politici i diplomaté. Měli by udělat vše, aby formalit bylo co nejméně a aby dostupnost slíbených peněz byla co největší. Jejich úspěšnost se nebude měřit podle výkřiků, že pro zemědělce chceme více a pro české dálnice ještě více. Bude se měřit podle toho, jak snadno a úplně dokážeme získat to, co nám unie nyní přislíbila.
Není to nic jednoduchého, jak bylo připomenuto i na summitu, opět v souvislosti s Polskem. Tomu prý unie v posledních letech přiklepla až půl miliardy eur na rozvoj venkova. Polsko však z nich zatím nedokázalo vyčerpat ani cent.
Češi se musí snažit, aby nedopadli jako nešikové, kteří vidí desítky miliard korun před nosem, mají je na dosah ruky, ale nedosáhnou na ně. A to jen proto, že nedokážou říci to správné slovo a udělat ten správný krok, který k nim otevírá cestu.
