Archeologové musejí stanovit příčiny smrti u nalezených těl. Jejich objevy poslouží případným žalobám kvůli válečným zločinům a zločinům proti lidskosti.
"Když znáte pachatele, najdou se i ostatky a také důkazy," řekl BBC profesor Ian Hanson, který se zabývá shromažďováním faktů o genocidách.
Podle amerických úřadů je v Iráku zhruba 266 hromadných hrobů, do kterých Saddámův režim zakopal až 300 tisíc mrtvých.
Poslední hrob našli spojenci na konci prosince. Bylo v něm šedesát těl, která pravděpodobně patřila obětem šíitských protestů, které na začátku devadesátých let Saddám Husajn krvavě potlačil.
Policie v hrobě nalezla kromě tlejících šatů a kostí také dráty, které vojáci používali na spoutávání rukou.
Organizace Inforce, která se zabývala i vyšetřováním hromadných vražd v bývalé Jugoslávii nebo v afrických zemí, ústy archeologů říká, že je třeba nechat masové hroby "vypovědět skrytá tajemství".
"Snažíme se vrátit čas od těch nejstarších událostí po ty nejaktuálnější," popisuje člen Inforce, profesor Hanson.
Archeologové si jsou nicméně vědomi, že jejich nálezy nemohou být použity jako přímé důkazy, podobně jako satelitní snímky nebo svědecké výpovědi.
Julie Robertsová, která působila mimo jiné v Kosovu, upozorňuje, že pozůstalí v zemích mají častokrát ale od vědeckých přemrštěná očekávání.
"Stalo se, že syn zavražděného mi přinesl zub, který si jeho otec vytrhl den předtím, než ho zavraždili. Chtěl, abych ho vrátila otci do úst, aby mohl tatínka identifikovat."
"Já jsem ale neměla dost odvahy na to, abych mu řekla, že jeho otec už nemá tvář, kterou mu ustřelili, a pak ho ještě spálili," vyprávěla BBC Robertsová.
