Většina afghánských uprchlíků končí v táborech v sousedních zemích, především Pákistánu a Íránu, část se jich však vydává na dlouhou a nebezpečnou pouť do Evropy. Afghánci tvoří třináct procent migrantů, kteří v roce 2015 přicestovali do Evropy přes Středozemní moře. Více je v současné uprchlické vlně pouze Syřanů.
Bašta Talibanu Za oblasti, v nichž má teroristická organizace největší moc, jsou tradičně označovány provincie na jihu a jihovýchodě Afghánistánu. V odlehlejších oblastech mají zpravidla převahu protivládní ozbrojenci, zatímco afghánská armáda kontroluje důležitá populační centra. Útočné akce teroristů však postihují prakticky celé území. Významným činitelem v konfliktu je také sousední Pákistán, který bývá západními vládami podezírán z „dvojí hry“, při níž navenek s Talibanem bojuje, jeho zpravodajské služby však mohou s teroristy dílem také spolupracovat a posilovat tak svoji úlohu v oblasti. |
Od začátku spojenecké intervence v roce 2001 se vrátilo do Afghánistánu 5,8 milionu uprchlíků, tedy asi dvacet procent celkové populace. V posledním roce se však trend obrací.
Počet žadatelů o pas se meziročně zvýšil na sedminásobek, úřady nestíhají nové doklady vydávat a musely si objednat další tiskárny. Čekací lhůta se v důsledku zvýšeného zájmu prodloužila ze dvou dnů na čtyřicet. „Když jsem byl ještě v Kábulu, každý den si pro pas přišly asi dva tisíce lidí,“ říká jeden z mnoha Afghánců, kteří nedávno přibyli do Řecka.
Afghánci prchají především ze strachu z Talibanu, který v zemi vládl v letech 1997 až 2001. Od loňského prosince, kdy NATO a Spojené státy ukončily čtrnáct let dlouhou bojovou misi v Afghánistánu, nabývá Taliban na síle a útoky teroristů si každý měsíc vyžádají několik desítek životů.
V neděli ráno islamisté po dlouhém obléhání zahájili ofenzivu proti klíčovému města Kundúz na severu země a během několika hodin ho z větší části ovládli. Na hlavním náměstí vyvěsili svoji vlajku a z místní věznice propustili stovky spolubojovníků (více čtěte zde).
„Taliban zabíjí nebo unáší velké množství lidí, ale nikoho to nezajímá, média o tom mlčí,“ vyčítá novinářům další z Afghánců v Řecku. „Jakmile se však stane něco v Sýrii, jsou toho média plná,“ dodává. Pozornost světové veřejnosti a s ní související humanitární pomoc se podle něj postupně odklání do Sýrie a obyvatelé Afghánistánu se cítí opuštění a bezmocní.
Velká očekávání přinesla zklamání
Výsledek mezinárodní intervence je bohužel mizivý. Bezpečnostní situace v zemi se s odchodem koaličních vojsk zhoršuje. Afghánská armáda je sice početná, ale chabě vyzbrojená a nevycvičená. Ke zhoršování bezpečnosti navíc přispívá vnitřní politická rozdrobenost - v boji o moc proti sobě stojí jednotlivé etnické a náboženské skupiny.
„Centrální vláda si s podporou západních zemí zajišťovala už během okupace podporu v odlehlých oblastech dosazováním prominentních postav z dob občanské války,“ popisuje jednu z příčin neklidu Jaroslav Petřík z organizace Člověk v tísni.
Online reportáž |
„Nešlo přitom o žádné demokraty, kteří by měli potřebu transparentně vládnout. U moci se drží vládou pevné ruky a prosazují vlastní zájmy. Zvlášť teď, kdy se bezpečnostní opatření v zemi rozmělnila,“ dodává.
Vláda tak stojí nejen proti Talibanu, nýbrž i proti řadě menších vzbouřeneckých uskupení, která bojují i mezi sebou navzájem. Některé z těchto hnutí se přitom hlásí k Islámskému státu. Oslabené vládní síly se soustředí na udržení kontroly nad velkými městy. Ani ta však nedokáží před radikály účinně bránit.
Jen během letošního srpna provedli teroristé v Afghánistánu čtyři sebevražedné atentáty, při nichž zemřelo přes sedmdesát lidí a více než šest set jich utrpělo zranění. Nejhorším případem se stal útok ze 7. srpna, při němž se atentátník odpálil na policejní akademii v Kábulu. Zabil pětatřicet lidí včetně dvaceti rekrutů (více zde).
Povstalce z Talibanu neoslabilo ani odhalení z konce července, že jejich tajemný jednooký vůdce mulla Umar je už dva roky po smrti. Jeho nástupce mulla Muhammad Mansúr po krátkém období neshod získal podporu Umarovy rodiny a nedávno Afgháncům vzkázal, že mír zavládne teprve po odchodu všech zahraničních vojáků (více čtěte zde).
„Nový kabinet prezidenta Ghaního se snaží konflikt řešit především politicky, jednotlivé strany však mají jen malou motivaci ke smíru,“ říká Petřík. „Musela by nastat patová situace, v níž by se všem stranám vyplatilo k jednacímu stolu zasednout. Protivládní síly jsou však bohužel přesvědčeny, že dalším bojem mohou pořád ještě něco získat.“
Neodcházej, zůstaň se mnou
Afghánistán se zároveň potýká s ekonomickou stagnací - zatímco v letech 2002 až 2012 vzrostl hrubý domácí produkt z 200 na 700 dolarů na obyvatele, od roku 2012 se drží na stejné úrovni. Odchod zahraničních vojáků, kteří pro řadu místních znamenali také pracovní příležitost, vede k vysoké míře nezaměstnanosti.
„Vojáci z Afghánistánu odešli, a s nimi zmizely i peníze. Taliban je teď silnější, než kdy dřív,“ lamentuje v řeckém táboře Afghánec, který doma vystudoval ekonomii.
Útoky na humanitární pracovníkyNa začátku června zaútočili radikálové na terénní stanici české neziskové organizace Člověk v tísni. Při přepadení místní pobočky, zaměřené na rozvoj venkova, zmasakrovali devět místních humanitárních pracovníků. Od začátku roku se jen v Afghánistánu stalo terčem útoků 33 humanitárních pracovníků - dvacet jich bylo zabito, jedenáct uneseno, dva byli zraněni. V předešlém roce bylo mezi humanitárními pracovníky v Afghánistánu 127 obětí. |
„Dočasné zlepšení ekonomiky během okupace bylo patrně důsledkem přímých investic ze Západu,“ míní Jaroslav Petřík. „V Afghánistánu je najednou vybudována rozsáhlá infrastruktura, jenže místní vláda nemá peníze na její udržování. Když zdroje vyschly, ukázalo se, že ekonomika země nedokáže sama fungovat.“
Podle Transparency International trápí Afghánce čtvrtá nejvyšší míra korupce na světě. Obyvatelé jsou navíc často skeptičtí k současné vládě, která podle nich selhává ve snaze zlepšit životní podmínky. Nové vedení země se naopak obává odlivu mladých perspektivních lidí, kteří představují možná jedinou naději, jak vzkřísit skomírající ekonomiku.
Afghánské Ministerstvo pro uprchlíky a repatriaci proto rozjelo kampaň na sociálních sítích, která nabádá občany, aby si emigraci rozmysleli. Propagační materiály apelují na národní cítění Afghánců, ale varují také před nebezpečím, kterému se migranti cestou do Evropy vystavují.
Prezident Ghaní, který do úřadu nastoupil přesně před rokem, se výčitkám brání tím, že se na začátku svého mandátu musel starat především o bezpečnostní problémy. Teď se však chce pustit do ekonomické obrody země. „Brzy uvidíte první výsledky,“ slibuje občanům. A přizvukuje mu i jeho předchůdce Hámid Karzáí: „Zůstaňte a pomozte znovu vybudovat svoji zemi,“ vzkazuje mladým lidem.
“Don’t go, stay with me, maybe there will be no return” message of #Afghan government against illegal #migration pic.twitter.com/Zpys1F19zW
