... "Cílem vlády je humanizace společenských vztahů a změny, které povedou k prohlubování sociálního rozměru transformace i demokracie jako záruky svobodného sebeurčení občanů." Marxista by nad šroubovaným jazykem a mlhavým "všelidským obsahem" skákal oběma nohama metr vysoko.
Nekřivděme však vládě. Propast mezi tím, co považují za realitu politici, a tím, co považuje za realitu většina lidí, existuje. Je to jeden z největších problémů současnosti. A prohlášení obsahuje i mnohem konkrétnější věci než šroubované fráze.
Pokud se Špidlovu týmu skutečně podaří prosadit omezení poslanecké imunity a přímou volbu prezidenta, lze vsadit sto ku jedné, že veřejnost zatleská. Pokud se skutečně zkrátí fronty u rejstříkových soudů, pokud bude stavební řízení rychlejší a průhlednější, pak si možná lidé začnou myslet, že to vláda s tím potíráním "odcizené" společnosti myslí vážně.
Jestliže budou ulice bezpečnější a jestliže se soudy stanou místem, kde se skutečně odehrává spravedlnost, pak je jisté, že za čtyři roky se volební účast zvýší. Tyhle na první pohled jednoduché věci nevyřešili ani Klaus, ani Zeman. Čekaly na Špidlu...
Pozor však na přehnaný optimismus. Téměř polovina občanů hlasovala v parlamentních volbách nohama, soudnictví a mizerii státní správy opakovaně kritizuje kdekdo. Člověk nemusí být génius, aby si uvědomil, že tyhle věci je potřeba změnit na prvním místě.
Problém je v kouzelnému slůvku "jak". A to se v prohlášení opět rozlézá do květnatých frází o poskytování zázemí, zdokonalování, vzájemné provázanosti.
Jakkoli základní dokument vlády musí být obecný, taková míra nekonkrétnosti varuje. Marxistická hantýrka totiž nese s sebou jedno velké nebezpečí. Považuje věci za vyřešené tím, že je dostatečně "vědecky", tedy složitě pojmenuje.
Doufejme, že historik Špidla je si tohoto možného "odcizení" vědom.
