Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Marvanová: Mám rok porážek, ale to přejde

  0:01aktualizováno  0:01
Někteří viní Hanu Marvanovou z toho, že vyvolala vládní krizi. Jiní ji proklínají, že ohrozila jejich vládní posty. Další říkají, že otevřela dveře komunistům k moci. Ona vzdoruje. Rozhovor s poslankyní, která se v pátek rozhodla hlasovat proti zvýšení daní.

Jak se teď cítíte? Strana, v jejímž čele jste ještě přede dvěma měsíci stála, vás vyzývá, abyste se vzdala mandátu...

Tenhle rok byl plný dramatických událostí, zvratů, takže se vlastně nemůžu moc divit. Ale ještě před týdnem jsem netušila, že polemiky kolem daňových zákonů povedou k úvahám o změnách vlády.

Jste definitivně rozhodnuta zůstat poslankyní a opustit funkci místopředsedkyně sněmovny?

Ano. Poslanecký mandát jsem získala od voličů.

Co by se muselo stát, abyste ze sněmovny odešla?

Jsou samozřejmě situace, kdy by poslanec měl mandát složit, ale ne kvůli hlasování o nějakém zákonu. Za svým pátečním hlasováním si stojím. Bylo pro mě důležité dodržet sliby voličům, že budeme prosazovat snižování daní, a ne jejich zvyšování.

Místopředsedkyní sněmovny jsem byla zvolena za Unii svobody a na základě koaličních dohod. Republikový výbor strany mi vyjádřil nedůvěru, proto těžko mohu reprezentovat unii ve vedení sněmovny. Proto tuto funkci složím.

Vy jste v takové trochu schizofrenní situaci byla už delší dobu. Místopředsedkyní sněmovny jste byla zvolena hlasy vládní koalice, ale hlasovala jste s opozicí proti ní - nejen v pátek, ale už dříve, třeba při pokusu zřídit ve sněmovně vyšetřovací komisi pro kauzu Karla Srby. Nebylo vám to divné?

Nesouhlasila jsem se vstupem Unie svobody do vlády. Když jsem tento názor uvnitř strany neprosadila, rezignovala jsem na funkci předsedkyně. Ale rozhodnutí strany vstoupit do vlády jsem respektovala. Přes názory, které jsem jasně říkala, jsem byla jednomyslně nominována na funkci místopředsedkyně. Kandidaturu jsem přijala, chtěla jsem prosazovat zájmy Unie svobody. V tuto chvíli se situace změnila.

Jak vám spolustraníci zdůvodnili, že byste měla složit mandát?

Unie byla postavena před určité dilema. Buď zajistí, aby za vládními návrhy stálo všech deset jejích poslanců, nebo bude muset odejít z vlády. Kolegové mě už nevnímají jako stoprocentně spolehlivého poslance, takže z toho vyplynulo, že by bylo pro všechny jednodušší, kdybych ve sněmovně nebyla a nekomplikovala situaci.

Uvažovala jste o tom aspoň chvíli?

Hlavně jsem tím byla šokovaná. Když se od roku 1990 na politické scéně objevily takové úvahy, že by měl být někdo postihován za odlišné názory, vždycky jsem se stavěla proti. V Unii svobody jsem něco takového nečekala. Naopak jsem si myslela, že se za mě kolegové postaví a že na výzvu premiéra, abych složila mandát, řeknou, že něco takového přece nelze po nikom chtít. Postoj kolegů byl pro mě zklamáním.

Ani tehdy jste neuvažovala o složení zbraní?

Takové výzvy považuji za naprosto nepřijatelný krok. Podle mě je ještě neuvěřitelnější, že ta výzva přišla z jiné strany.

Zastal se vás někdo při páteční večerní debatě vedení Unie svobody, kde vás vyzvali, abyste se vzdala mandátu?

Ano, Anička Röschová (bývalá poslankyně ODS a US v letech 1992-98, pozn. red.) Oceňuju to. Sama si vzpomněla, jaké to je být poslancem. Spolu jsme dávaly mnohokrát najevo jiné názory. Zastal se mě i Ratibor Majzlík a platforma DEU.

Ivan Pilip tvrdí, že jste otevřela dveře větší spolupráci vlády s KSČM.

S tím nesouhlasím. Byla jsem a priori proti celému povodňovému balíčku a navrhovala jsem, abychom ještě jednali a našli kompromis. Jakékoliv další jednání bylo odmítnuto. A ptám se, proč má být pro ČSSD větší problém jednat o kompromisech s Unií svobody nebo s jednou její poslankyní než s komunisty. Je na Vladimíru Špidlovi, jestli se bude chtít obracet na mě a další poslance než na pana Grebeníčka.

Jak moc jste vlastně ochotná zrekonstruovanou vládu podporovat?

Už jsem to řekla jasně, když jsem rezignovala na post předsedkyně Unie svobody. Vládu Vladimíra Špidly a ČSSD považuji za nejmenší zlo, protože tak prostě dopadly volby.

A to stále platí?

Platí. Respektuji výsledek voleb. Programem vlády je navíc vstup do Evropské unie, boj proti korupci. A v tom se s ní shoduji. Proto jsem také vládě vyslovila důvěru. Ne snad z nadšení, ale protože jinou variantu nevidím. Ale zároveň jsem už tehdy řekla, že to neznamená bianco šek podpory všech vládních návrhů.

Jak se k vám chovají vaši spolustraníci? Nadávají vám? Jsou sprostí? Nezdraví vás?

Lidsky je to nepříjemná situace, když se za vás kolegové nepostaví, ale snažím se to nebrat osobně. Věřím, že hlavy vychladnou.

Nadávky nepadají?

To ne.

Zaslechli jsme, že jste naivní, hloupá, infantilní...

Některé výrazy jsem sice slyšela, ale ohrazuji se proti tomu.

Hlavy nejspíš vychladnou a půjde to dál, ale fatální otázkou zůstane budoucnost Unie svobody. Za tři měsíce má volit předsedu... Chcete kandidovat?

To jsem přece řekla jasně: o funkci předsedkyně usilovat nebudu.

Kdo by podle vás měl být předsedou?

Na to vám teď neodpovím. Uznávám, že situace Unie svobody je čím dál horší. Zásadní je, že se klíčoví lidé neshodují, jaká cesta vede z dnešní krize. Podle mne je v dodržování toho, na čem unie vznikla. Je to krize důvěryhodnosti. Lidé nevěří, že program je pro nás prioritou. Jako by se unie držela míst ve vládě za každou cenu. Ano, jsou důležitá, ale nemůžeme kvůli nim obětovat program. Pak se stáváme nedůvěryhodnými.

Vaši oponenti si však myslí, že deset poslanců Unii svobody nezachrání, že musíte být ve vládě, abyste byli vidět, jinak strana nepřežije.

A jak přežívají jiné strany bez účasti ve vládě? Podívejte se do zahraničí. Je to těžké, ano. Vždycky je jednodušší, když je strana víc viditelná. Ale obětovat program znamená odsoudit se k nedůvěryhodnosti. Budeme vidět, ale nebudou nám věřit.

V roce 2000 jste nastupovala do vedení Unie svobody s velkou nadějí, tehdy jste se stala bez předběžné nominace místopředsedkyní strany. Najednou se ukazuje, že v klíčových momentech jdete jinou cestou než většina strany. Čím to? Nehodíte se tam?

Takhle to nehodnotím. Politik, který má rok porážek a jeho názor se neprosadí, tak to neznamená, že se nehodí do politiky. To je absurdní. Podívejte se do historie nebo do světa. Politika není jen cesta samých úspěchů. Když za něco opravdu bojujete, považujete to za důležité, riskujete porážku. Když nebojujete, uděláte kompromis, nemáte porážku, ale možná jste poražen víc, protože obětujete něco důležitého.

Možná si někdo řekne: Proč ona kvůli dodržování volebních slibů jde do boje, který prohrává? Proč raději neustoupí? Já ale tyto boje považovala za natolik důležité, že jsem do nich šla i s tím rizikem, že je prohraju. Každý politik si vybere, jestli mu to stojí za prohru.

Nechcete přestoupit do ODS?

Ne, nedělám ukvapená rozhodnutí. Svá rozhodnutí si vždycky velmi dobře rozmyslím a zvážím všechna pro a proti, i dopady. Jsem poslankyní za Unii svobody. 

Autoři:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Policisté hrají v pořadu Primy, prezidium jejich účinkování prošetřuje

Policejní prezidium se ohradilo vůči pořadu Policie v akci televize Prima. Vedení policie vadí, že vznikl bez jejího vědomí a že v něm účinkují skuteční...  celý článek

Lubomír Zaorálek a Andrej Babiš při volební superdebatě iDNES.cz a MF DNES v...
Chci okamžitý odchod Janečka kvůli zajišťovacím příkazům, řekl Zaorálek

Podle volebního lídra ČSSD Lubomíra Zaorálka jsou v Česku pomocí zajišťovacích příkazů likvidovány firmy, které jsou konkurencí pro podnikatelské aktivity...  celý článek

Pamětníka holokaustu Jiřího Bradyho ocenila Poslanecká sněmovna medailí a...
Poslanci po hodinách debat požádali vládu o zneplatnění memoranda o lithiu

Poslanecká sněmovna schválila návrh komunistů na zneplatnění memoranda o těžbě lithia, které podepsal ministr průmyslu Jiří Havlíček s australskou firmou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.