Jedna z uliček v marockém Tétouanu. (21. dubna 2016)

Jedna z uliček v marockém Tétouanu. (21. dubna 2016) | foto: Profimedia.cz

Evropský teror má kořeny v Maroku, útočníci pochází z tamějších vesnic

  • 69
Pohoří Ríf na severu Maroka se stalo líhní evropského terorismu. Mnoho z útočníků, kteří se podíleli na útocích v Madridu, Paříži nebo Bruselu, pocházelo z vesnic ležících v hornaté oblasti severního Maroka. Pro Ríf to není žádná novinka. Zločinci zde hledali útočiště už dávno v historii.

Od chvíle, kdy teroristé zaútočili v centru Paříže, začali si vyšetřovatelé i novináři spojovat body na mapě evropského terorismu a hledat ohnisko nebezpečí.

Březnový útok na bruselské letiště jen potvrdil linky mezi bydlišti teroristů v bruselském Molenbeeku a Schaerbeeku a pařížským předměstím. Mapa Evropy začala pod spojnicemi bodů, kde teroristé žili nebo chvíli přebývali, vypadat jako obraz od Jacksona Pollocka. Přesto jí chyběla jedna zásadní souvislost - napojení na hornatý region v severním Maroku.

Podle webu Foreign Policy dlí srdce světového teroru v tamějším pohoří Ríf. Hornatý region, jehož název v překladu znamená „konec úrodné půdy“, poskytoval úkryt povstalcům či rebelům už dávno v historii. V oblasti rozprostírající se od pobřežních měst Tanger a Tétouan na západě po hranici s Alžírskem na východě našli své útočiště pěstitelé marihuany, pašeráci hašiše i povstalci rebelující proti vládě.

MAPA: Tanger a Tétouan, Maroko

Ríf vždy posloužil jako úkryt před svrchovaným dohledem autoritativní moci. Děti, které se zde narodí, jsou pak snadno vtaženy do kriminálních sítí a radikalizovány. Když se dostanou do Evropy, funguje původní domovské prostředí jako ideální vazba na organizovaný zločin.

Poprvé se o marockých horách začalo mluvit v souvislosti s útokem teroristů v Madridu v roce 2004, kdy při bombových útocích na španělské vlaky zemřelo celkem 191 lidí a dalších 2 057 bylo zraněno. Útočníci pocházeli téměř bez výjimky z pobřežního města Tétouan ležícího u Středozemního moře.

Nejprve na Blízký východ, pak do Evropy

Když místo navštívila o tři roky později reportérka New York Times Andrea Elliotová, narazila hned na několik příběhů vyprávějících o mladících, kteří se dali na dráhu džihádismu. „Do konce minulého roku odešlo minimálně osm mužů z Tetouanu do Iráku. Doufali, že se stanou mučedníky a budou bojovat proti americké okupaci, jak uvedly marocké úřady. Pět z nich přitom vyrůstalo vedle sebe v jednom bloku, závodilo ve stejných uličkách a míjelo stejné bíle natřené domy,“ napsala tehdy Elliotová.

Pohnutá historie Rífu

Zločinné podhoubí má v severomarockém Rífu historický kontext. Už v dávných dobách byly místní hory bojištěm mezi berberskými klany a později se zde vykrystalizovalo povstalecké hnutí proti kolonializaci ze strany Španělska a Francie. Když v roce 1956 kolonizátoři zemi opustili, rozhořely se znovu boje mezi novou marockou vládou a etnickými Berbery. Po marných snahách o integraci regionu, byl Ríf označený jako území rebelů a zůstal fakticky přehlížen centrální vládou.

Král Hassan II, který vládl v letech 1961 - 1999, nikdy nenavštěvoval své paláce na severu země. Vládní dohled byl minimální a islamisté získali volné pole působnosti. Myšlenky radikálního wahhábismu se do Maroka nesly ze Saúdské Arábie i Egypta, rodiště muslimského bratrstva navazujícího na ideály fundamentálního hnutí. Ultrakonzervativní větev islámu našla ve vesnických slumech a chatrčích na severu Maroka rychle své stoupence šířila se jako divoký oheň.

Spojnice, která na místo upozornila v roce 2004 v Madridu, se znovu připomněla o pár let později. Z Tétouanu pocházel i 25letý Ajúb Chazzání, který v srpnu 2015 střílel v rychlovlaku jedoucím z Amsterdamu do Paříže a zranil tři lidi (více o útoku čtěte zde).

V útoku měl prsty i jeden z nejznámějších evropských teroristů, Abdelhamid Abaaoud, který později zrežíroval i útoky v Paříži. Abaaoud ačkoliv pocházel z Maroka, neměl vazby přímo na oblast Ríf. Rodiče se narodili v jižní části severoafrického státu.

To však už neplatí pro další z pařížských útočníků, bratry Abdeslamovy, kteří útočili loni v Paříži (více zde). Jejich rodiče pocházeli z vesnice Bouyafar, v provincii Nador ležící v nechvalně proslulé marocké oblasti. Aby měli jejich děti lepší vyhlídky než oni, utekli v půlce 20. století za prací do sousedního Alžírska. Díky pobytu na tehdy ještě francouzském území, získali Abdeslamovi francouzské občanství a mohli se snáze přesunout do Evropy a později usadit v Belgii.

Místo stabilní práce a lepšího života se však jejich děti přidali v dospělosti k teroristické skupině islamistů. Jednatřicetiletý Brahim Abdeslam se odpálil na pařížském bulváru Voltaire a mladšího Salaha zadržela policie minulý měsíc v Bruselu (více zde).

Klíčové setkání na bruselském předměstí

Když jen o několik dní po jeho zatčení zaútočili teroristé na bruselské letiště, ukázalo vyšetřování zpátky na marocké hory, odkud pocházel i Najim Laachraoui, kterého při útoku na letišti zachytily kamery. Laachroui se narodil v městečku Ajdir na severu Maroka, ale většinu života strávil v bruselské čtvrti Schaerbeek. Podle přátel a rodiny žil zcela poklidně, dokud neodjel v roce 2013 do Sýrie a nepřidal se k Islámskému státu.

Islámský stát

Bruselské předměstí posloužilo pro marocké mladíky inspirované islamismem jako inkubátor. Jejich rodiče, kteří do Belgie přišli po druhé světové válce, totiž čelili úplně jiným podmínkám. Belgie tehdy uzavřela bilaterální dohody s africkými zeměmi, jihoevropskými státy i Tureckem, na základě kterých získali nově příchozí imigranti pracovní povolení a možnost přivézt si rodinu, jak píše web Migration Policy.

Pro nově příchozí byl dostatek práce v továrnách a dolech. Jejich děti už takové štěstí neměli. Nyní tvoří imigranti nebo jejich potomci čtvrtinu belgické populace a nezaměstnanost roste. Poslední roky nemá práci okolo 20 procent mladých Belgičanů a u imigrantů je číslo ještě podstatně vyšší.

Mezi nespokojenými marockými přistěhovalci se tak snadno začaly šířit myšlenky džihádismu, které pomáhali zasít imámové z mešit. Podpořili je však také prameny nabádající ke svaté válce, které si Maročané s rodnou arabštinou mohli snadno přečíst.

Ríf je jen pojítko, ne rovnítko pro terorismus

Belgické úřady uvádějí, že komunita lidí z Rífu je poznamenaná bezprávím a agresivní kmenovou kulturou. Imigranti si do Belgie přivezli své tradiční hodnoty, chápání práva i pravidla chování stejně jako léty podpořenou nedůvěru ve státní moc. Přesto Foreign Policy varuje před stereotypizací tamějších obyvatel. Nelze na všechny pohlížet jako na teroristy. V Evropě žije mnoho imigrantů ze severního Maroka, kteří se integrovali a začali nový život.

Příkladem může být starosta Rotterdamu Ahmed Aboutaleb. Do země se přistěhoval když mu bylo 15 let a nyní ho do čela druhého největšího nizozemského města dosadili voliči už podruhé. Aboutaleb má pověst prostořekého politika, který se nebojí mluvit otevřeně. Rozruch vyvolal minulý rok, když řekl, že muslimové, kterým se v Evropě nelíbí, si mohou sbalit věci a odjet.

„Nelíbí se vám tady, tak vypadněte,“ citoval jeho slova týdeník New Europe. Podle Aboutaleba je třeba předcházet riziku radikalizace tím, že se integruje muslimská komunita do společnosti. „Zapomeňte na evropskou islamofobní bílou pravici i na politicky korektní levici. Mohou se hádat a přít ve svých salonech a studiích. Tuhle bitvu je třeba vyhrát v ulicích, od Molenbeeku do Tétouanu,“ uvedl.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video