Gesto je symbolickým projevem našeho názoru, citu nebo přesvědčení ve chvíli, kdy chceme ukázat, že okolnostem navzdory si zachováváme své vlastní hodnoty. Jeho kouzlo odjakživa spočívalo v síle vyjádření a zejména ve správném načasování.
Legenda (mimochodem nejspíš nepravdivá) říká, že Galileo Galilei zvolal při svém druhém procesu před inkvizičním tribunálem, že se "přece točí". Aby se legenda mohla stát legendou, vypráví se, že to zvolal ve chvíli, kdy jej odsoudili. Bez takové pointy by se ten příběh nikdy neujal. Těžko by dějepisáři vyučovali o tom, že o pár dní později pak v domácím vězení Galileo začal polohlasem vykládat cosi o otáčení.
Rozseknutí pout poraženému, zahození zásnubního prstenu, útěk od oltáře nebo symbolické plivnutí do tváře tyranovi mají smysl vždy jen v jednom určitém okamžiku. Tehdy jsou gestem, které může být hodné následování, které má šanci, že vejde alespoň na chvilku do historek, když už ne rovnou do historie. Když se ten okamžik propásne, naléhavě hrozí nebezpečí, že gesto bude zbytečné, ne-li rovnou trapné.
Tak to chodí dodnes a platí ve všech oborech lidské činnosti, od již zmiňované lásky až po politiku. Chce-li politik nebo strana učinit gesto, musí je učinit ve správné chvíli.
Středeční vypjatá bitva o rozpočet ke gestům vybízela. Premiér Jan Fischer mohl po demontáži vládního rozpočtu podat demisi a hodit tak rukavici do tváře těm, kdo z něj a z jeho ministra financí udělali tak trochu kašpárky.
Nadechl se k plamenné řeči, chytil se oběma rukama pultu, pohrozil, zahřímal – a vyzval k rozumu a odpovědnosti, a tedy k hlasům pro zmrzačený rozpočet. Okamžik vhodný pro opravdové gesto propásl, teď už by mu demise byla úplně k ničemu. Podobné to je s ministrem financí Eduardem Janotou, který nyní rozvažuje, zda ve vládě zůstane, nebo odejde. Také on už gesto nestihne, byť v jeho konkrétním případě může mít demise nakonec smysl, pokud si racionálně vyhodnotí, že taková práce už k žádnému kloudnému výsledku nepovede.
Ovšem mistry zmarněných gest se tentokrát stali politici ODS. Ve středu "konstruktivně sklopili uši" před rozjetým Paroubkem a o den později začali vykládat cosi o odchodu z vlády. Zoufale pozdní budíček.
Notabene do teď pořádně nevědí, jestli mají odejít jejich ministři, nebo ti socialističtí, nebo rovnou celá vláda. Je to tedy gesto nejen zpozdilé, ale ještě k tomu zmatečné. A tedy přesně takové, které je v konečném důsledku trapné.
Výraz gesto má totiž prapůvod v latinském gerere, které znamená jednat, konat. Nikoli dohánět, omlouvat, kamuflovat...
