Nathan Brawsell k trofeji přišel, podobně jako spousta dalších amerických mariňáků, v bojích o iráckou metropoli. Na rozdíl od většiny si ji však nechce nechat.
"Vlajku jsem našel v budově irácké generality. Je velmi velká a v dobrém stavu," líčí čtyřiadvacetiletý Braswell zástavu pocházející z východního předměstí Bagdádu.
Aukce na internetu
Poddůstojník zamýšlí vlajku vydražit v populární internetové dražbě eBay, kde se už objevily žádosti o memorabilie spjaté s padlým režimem Saddáma Husajna.
"Nějakému sběrateli by se vlajka mohla líbit," doufá Braswell. Aby dodal své nabídce důvěryhodnosti, zvažuje, že požádá o posudek znalce z oboru válečných upomínek, kterému vylíčí, jak vypadala původní instalace vlajky.
Vydělávají na spolubojovnících
Braswell není sám, kdo chce na válečných trofejích vydělat. Vojáci prvosledových jednotek se snaží například prodávat irácké bajonety kolegům z oddílů, které postupovaly pomaleji.
Jeden mariňák nabízí několik útočných nožů - dvacet dolarů za kus. Svůj oblíbený kousek však neprodá. Nosí ho v jednom z úchytů své ochranné vesty jako vzpomínku.
Soukromé výstavní síně
Ani další vojáci se nemíní vzdát svých trofejí. Naopak - nože či nárameníky z vojenských uniforem iráckých zajatců si chtějí pověsit na stěny svých domovů.
"Udělám si malé pěkné plakety s daty, kdy jsem kde byl, a přidám k nim své psí známky," plánoval jedenadvacetiletý svobodník Louis Blankenship při odpočinku na transportéru v jedné z dobytých bagdádských čtvrtí.
Rarity nad krbem
Mnohé z trofejí by mohly na amerických krbových římsách vypadat trochu podivně. Válečnou vzpomínkou totiž může být i fotografie ústí zničeného minometu sovětské výroby či irácká plynová maska.
"Až se vrátíme domů, musíme ukázat, že jsme tam byli," míní pětadvacetiletý desátník Alex Fala. "Z dřívějších válek si každý něco přinesl," podotýká.
Předpisy trofeje zakazují
Až se američtí vojáci vrátí domů, jejich domovy se zaplní portréty Saddáma Husajna, iráckými helmami, espézetkami vojenských aut, hrníčky z kantýny či armádními kšiltovkami.
U námořní pěchoty se cení vše, co má spojitost s vládní stranou Baas, či elitními Republikánskými gardami. Upotřebení se dočkaly i plechové hrníčky z jedné letecké základny, do nichž si vojáci připravují ranní kávu.
Podle předpisů americké armády je zakázáno brát válečné trofeje. Ovšem pokud vojáci nepřekračují únosnou mez, důstojníci nad porušováním pravidel mhouří oči.
Sen vojáků - irácká zbraň
Snem mnohých mariňáků je najít iráckou důtojnickou pistoli, nebo dokonce samopal AK-47, které by se daly vyvěsit nad krbem. Ovšem zbraně podléhají daleko přísnější kontrole.
"Neexistuje způsob, kterým by se dala zbraň provézt. Kontroly jsou velmi důkladné," tvrdí třiadvacetiletý desátník Patrick Helmick, člen vojenské policie z americké 1. expediční jednotky námořní pěchoty.
I když se do volné soutěže mezi lovci trofejí dychtivě pustili mnozí mariňáci, ne každého sbírání věcí na památku zajímá. "Moje válečná trofej bude vrátit se domů a posadit se na gauč," říká řidič jednoho z obrněných vozů Amtrac.
 Člen americké námořní pěchoty hlídkuje na kontrolním stanovišti v irácké metropoli Bagdádu. (14. dubna 2003) |
