Vedení unionistů se také shodlo na tom, že podporuje současnou vládní koalici a chce v ní setrvat. Klade si ovšem podmínky, že se vláda zaměří na zvýšení hospodářského růstu, potírání nezaměstnanosti a snižování státního dluhu.
Mareš reagoval na výsledky voleb
Mareš svůj odchod z vedení strany připustil hned v sobotu, když reagoval na první odhady volebních výsledků. Podmínkou však bylo, že konečné výsledky fatální neúspěch potvrdí. Pak prý nebude čekat ani na červnový sjezd strany. - více zde
Ještě před volbami Mareš ujistil koaliční partnery, že ani případný neúspěch unie nebude důvodem pro jeho odchod z vlády. Konečné slovo však bude mít pravděpodobně až sjezd US-DEU, který se koná za dva týdny a který by kromě nového vedení měl rozhodnout i o dalším směřování strany.
Kdyby Mareš z vedení strany odešel, zastupoval by ho 1. místopředseda strany senátor Jan Hadrava. Ten ale dopoledne neviděl udržení současné vládní koalice optimisticky.
|
DÁLE ČTĚTE |
|
DĚNÍ V ČESKÉ REPUBLICE |
|
ZA HRANICEMI ČESKÉ REPUBLIKY |
"Další udržování současné vládní koalice je v podstatě nemožné," řekl Hadrava MF DNES. Nevidí ani možnost, že by vláda mohla v současné podobě existovat dál.
Podle Hadravy je Unie svobody-DEU stále živá značka, ale jen ve spojení s Kaslovými evropskými demokraty či jinými seskupeními.
Unii převzal po Marvanové
Jednapadesátiletý Mareš převzal vedení unie v lednu 2003 v situaci, kdy jeho předchůdkyně Hana Marvanová v červenci 2002 rezignovala na svou funkci, protože nesouhlasila s programem vznikající vlády ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU.
Strana byla navíc rozpolcená ve vztahu k účasti US-DEU ve vládě s dominantní sociální demokracií a preference unie spadly pod pětiprocentní hranici.
Mareš patřil od počátku mezi zastánce setrvání unie ve vládě premiéra Vladimíra Špidly do konce funkčního období v roce 2006.
Nepříznivý vývoj preferencí ale nové vedení nezvrátilo. Unii navíc opustili dva její poslanci a někteří další členové, kteří s politikou Marešova vedení nesouhlasili. I přes pesimistické prognózy si Mareš zachovával optimismus a věřil ve volební úspěch. Stejně tak je přesvědčen, že bude růst popularita vlády a tím i samé unie.
Před vstupem do unie na začátku roku 1998 nebyl členem žádné politické strany, je jedním ze spolutvůrců stranického programu a od vzniku strany byl členem jejího vedení. Měl na starosti oblast zahraniční politiky a od roku 2001 odborné komise a stranické platformy.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 byl lídrem liberecké kandidátky koalice KDU-ČSL a US-DEU, výsledky voleb mu ale připravily nepříjemné překvapení. Preferenční hlasy pro další kandidáty způsobily, že poslanecký mandát nezískal. Stal se ale místopředsedou Špidlova vládního kabinetu.
Mareš se profiluje hlavně jako odborník na vzdělávání. V minulém funkčním období sněmovny byl předsedou výboru, který se vedle vědy, vzdělání, mládeže a tělovýchovy věnoval i kultuře.
Petr Mareš se narodil 15. ledna 1953 v Praze. V letech 1972 až 1973 studoval historii na Varšavské univerzitě, absolvoval i filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
V letech 1980 až 1981 pracoval jako montér v Strojinvestu v Praze, v letech 1981 až 1984 jako vědecký aspirant a později jako odborný pracovník v Ústavu československých a světových dějin ČSAV.
Rok byl archivářem ve Všeodborovém archivu a od roku 1988 působil v Československém filmovém ústavu. Na Fakultě sociálních věd UK, kam nastoupil v roce 1990, přednáší dějiny mezinárodních vztahů a dějiny USA.
Publikoval řadu odborných článků, studie o moderních dějinách a dějinách mezinárodních vztahů. Je například spoluautorem Dějin zemí Koruny české (1992), Encyklopedie moderní historie (1995) a Dějin NATO (1997).
Mareš je podruhé ženatý a má tři děti.
 Předseda Unie svobody-DEU Petr Mareš oznamuje po prohraných eurovolbách svou rezignaci. Vpravo místopředseda strany Pavel Němec. (14. června 2004) |
