Čeští vědci se geografii zločinu intenzivně věnují až v posledních letech, hlavně na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK. Srovnávají policejní statistiky a názory obyvatel, jak se ve své čtvrti cítí bezpečně. Někdy vytvářejí i takzvané mapy strachu.
Pro publikaci Sociální proměny pražských čtvrtí zjišťovali pocity lidí ze sedmi čtvrtí - z činžáků Smíchova a Vinohrad, vilek v Dejvicích a sídlišť Invalidovna, Bohnice, Háje a Nové Butovice.
Nepřekvapí, že nejméně se bojí lidé ve vilové části Dejvic (Baba, Hanspaulka). "Ve vilových čtvrtích nejsou výškové budovy, lidé se více znají a mívají užší sousedské vztahy. Vliv na větší pocit bezpečí má i to, že často jsou tam nižší ploty a širší cesty," říká jedna z autorek výzkumu Jana Jíchová.
Naopak největší strach mají obyvatelé v činžovní zástavbě. V noci se necítí bezpečně zhruba šedesát procent dotazovaných na Smíchově a Vinohradech. Rozdíly jsou i mezi jednotlivými sídlišti, například obyvatelé Nových Butovic se bojí méně než v Hájích.
Vědci také zjistili, že zatímco v centru mají obyvatelé spíše obavy z lidí, které vnímají jako rizikové (opilci, bezdomovci, narkomani či cizinci), na sídlištích převažuje strach z málo osvětlených míst, podchodů či zanedbaných objektů. Větší strach mají ženy a starší lidé. Konkrétnější závěry z výzkumu nelze vyvozovat, vzorek dotázaných je totiž malý (celkem přibližně 500 lidí).
Jíchová, která se na průzkumu podílela s kolegyní z katedry Janou Temelovou a Danielem Čermákem ze Sociologického ústavu Akademie věd, upozorňuje, že lidé se často bojí v místech, kde jim v takové míře nebezpečí nehrozí. Také mají tendenci zveličovat závažné zločiny, byť k nim v jejich okolí dochází relativně málo.
Čtvrti mají někdy pověst z minulosti, která už neplatí
Výsledky podobných výzkumů se dají využít například v rámci prevence kriminality. "Když je zjištěno, že na některých místech se lidé bojí, tak lze poté určit příčinu a následně třeba instalovat lepší osvětlení. Je také možné na základě zjištěných dat dělat osvětové akce pro seniory či děti," míní Jíchová.
Mapy strachu mohou být užitečné i pro architekty. Odborníci totiž upozorňují, že například nevhodně řešená sídliště z dob komunismu zvětšují riziko kriminality a pocity strachu. "Zatím nás ale nikdo neoslovil," přiznává mladá vědkyně, která chce s kolegy v budoucnu provést v Praze i jiných krajských městech podrobnější průzkumy na reprezentativnějším vzorku.
Badatelka už dříve v diplomové práci zkoumala vnímání strachu na Žižkově a Jarově. Zjistila, že lidé mají menší obavy, než jaké kvůli divočejší pověsti čtvrti očekávala. "Často fungují nálepky z minulosti, současnost je ale mnohdy trochu jiná. Místní obyvatelé také mívají menší obavy než nerezidenti," popisuje. Podle ní Žižkov z průzkumů vychází lépe než Karlín nebo Smíchov.
Nečetné výzkumy zatím vesměs prokazují, že tam, kde je větší kriminalita, se i lidé více bojí. Srovnání však trochu narušuje to, že se městské části úplně neshodují s vymezením policejních obvodů.
Podle policejních statistik dochází nejvíce k trestné činnosti v centru (Staré a Nové Město, Malá Strana), v přiléhajících oblastech vnitřního města (Smíchov, Karlín, Libeň, Holešovice či Nusle) a také v lokalitách, kde jsou velká nákupní centra (Zličín, Letňany). "Statistiky ale výrazně zkresluje, že ne všechny trestné činy jsou hlášené," upozorňuje Jíchová.
Autoři také doplňují, že je obtížné průměrovat strach ze zločinu, protože jeho prožívání je velmi individuální a subjektivní. "Obecně se v dotaznících projevují stereotypy, kdy se lidé bojí Romů či lidí s alternativnějším vzhledem. Narážíme pak na problémy etiky výzkumu, jak jejich názory interpretovat," podotýká vědkyně.
