Svatbu měli 1. srpna 1936, 75. výročí se nazývá korunovační svatbou. Jde o naprosto mimořádnou událost, ostatně mnohé internetové seznamy výročí svateb s takovou životní a manželskou vytrvalostí ani nepočítají. Je to jako slavit zlatou a stříbrnou svatbu zároveň. Jubileum ale Kalíškovi oslavili v soukromí, stranou veřejnosti a médií, v novojičínském Domovu pro seniory Paprsek.
Poznali se šest let před svatbou na pouti v Libhošti u Nového Jičína. "Večer jsme spolu v Sokolovně na zábavě tancovali," prokázal pan Vilém skvělou paměť. Brali se také v Libhošti. "Já jsem byla sirotek a manžel už měl v té době jen maminku. Pozvali jsme ale všechny naše sourozence. Po svatbě jsme ale bydleli v mém rodišti u Starého Jičína," přidala se paní Anna.
Kalíškovi zvládli i nejtěžší zkoušku svého života
Soužití ale nebylo vždy snadné. Mladý manžel musel za války na nucené práce do Německa, kde utrpěl vážný úraz. Práci pak sehnal díky sousedovi ve Zlíně u Bati. Po čase se vrátili do Nového Jičína, kde paní Kalíšková dostala nabídku na vedení prádelny.
Obrovskou a nikdy ne zcela zhojenou ránu znamenala pro manžele ztráta obou synů. "Život musíte brát takový, jaké je. I když občas přinese něco zlého," shodují se.
Pan Vilém letos oslavil životní stovku, paní Anna oslavu trojciferného věku teprve chystá na podzim. Pochopitelně nesmí chybět ani recept na dlouhý život a rekordní manželství. "Důležité je, abyste si spolu rozuměli. A to se nám poštěstilo," hodnotil pan Kalíšek. "Bylo dobře i špatně, ale člověk musí umět odpouštět," dodala jeho manželka. Oba ale říkají, že velké neshody nikdy neměli.
Další jistě důležité předpoklady pro rekordní manželství prozradila ředitelka domova pro seniory Danuše Brtvová. "Mají rádi život. Pečují o své fyzické i duševní zdraví. Čtou noviny, zajímají se o dění kolem sebe. A hlavně nejsou hašteřiví a mrzutí. Jsou vděčni životu za to, že i když je bolí klouby, jsou samostatní. Zůstávají vitální a nejsou pesimisté."
